Bože můj

Bože můj!
Zahradu křižují iracionální blesky
proč jste mne nevarovali
že mi lidé nebudou věřit
v noci je světlo jako ve dne
a ve dne je tma jako v noci
nesnažím se být romantik
jen se tu snažím usnout ve světle
a tmě momentální bouřky
právě mi došlo že za sedmnáct let nezestárnu
to o co se tu pokouším příjde až k ránu
psi vyjí a lížou si ránu
ovce se scházejí do svých chrámů
já směju se jim vysmívám nemám veliké pokory
hrob patří mi
se stářím zápolím
nezískám veliké a drahé zkušenosti
bože můj
jak rád bych učinil tomuto sporu zadosti!

Chtěl bych tak navždycky vyhnout se póze
vždyť trocha poezie nikoho nezabije
jak řekl Hrabě
bez titulu dá se žít
není nutno můzu políbit
a svým stylem života se jak už jsem řekl znelíbit
zkušeným staříkům
suďte mne přede všemi já pověsím se sám
v míhotavém světle mého pokoje
se zrcadlí kouř a šok
přávě jsem málem vypadl z okna
né nebudu si víc vážit žití
raději se odevzdám a budu holdovat pití
mlátit do stroje
spálit švadlenám šití bez mysli frázovat
psát co mne napadne
dětinsky rýmovat
verše nápadné
sprostotu prostotu nevinnost nicotu zatratit upřímnost
a pohřbít samotu
miluji nevídám sám sebe maluji jako ten nejstupidnější verš
tisíců opakovaných překlepů v jednom slově
budu tak navěky ležet v mém hrobě
budu se tak navěky v mých básních radovat
trápit se na oko pro styl a pro slova
já nejsem plagiát
doprdele pochopte to
nesnažím se napsat
k bluesu libreto
nejsem šašek ale mám rád srandu ze sebe
samotnej špiritus vynese mne do nebe
nesnesu kritiku nebo ji vyžaduji
pohansky za všechny
bližní své oroduji.