Vánoce z pohledu vánočního kapra

Jako každý den si to takhle plavu rybníkem a najednou se kolem mě prožene houf mých přátel. Křičí na mě, abych uplaval a zachránil se, ale já na ně jen nechápavě zírám.

Vtom se pode mnou začne něco hýbat a rychle se to přibližuje. Je to cosi průhledného. Začínám mít strach a snažím se odsud co nejrychleji zmizet. Je však pozdě. Ta věc se na mě řítí ze všech stran a žene před sebou i pár mých druhů.

Nastává davové šílenství. Každý z nás se snaží najít nějakou skulinku, kterou by mohl využít k útěku. Během našeho nekonečného hledání nás to vytahuje stále blíže k hladině. Když jsme vyzvednuti až nad hladinu, mrskáme sebou a snažíme se tímto způsobem osvobodit. Marná snaha. Jsme vyčerpaní a lapáme po dechu.

Najednou se objeví nějaké zvíře a po jednom nás hází do velké kádě naplněné vodou. Už jsem o tom zvířeti párkrát slyšel, prý se mu říká člověk. Na první pohled vypadala ta káď velká, ale teď tu není skoro k hnutí.

Dívám se přes hladinu na lidi, kteří se zas koukají na nás. Jeden z nich na mě ukáže a ten druhý ke mně natahuje ty svoje dlouhé ploutve. Chytí mě. Snažím se mu vysmeknout, ale nedaří se mi to. Opět se ocitám nad hladinou. Pokládá mě na stůl. Po chvíli jsem přesunut do věci, připomínající tu hrůzu z rybníka. Ten druhý člověk si mě vezme a někam se mnou jde.

Cesta je velmi nepříjemná. Bojím se, nemohu dýchat, je mi zima a od té divné věci mám poškrábané všechny šupiny.
Po příchodu do místnosti s naplněnou vanou jsem vhozen do vody. „Konečně voda!“ Za okamžik mě však radost přejde. Voda je vlažná a chlór mě pálí v očích.

A co tu, sakra, chce ten pán s paličkou??