R5

Nikam se nejede.
Cože?
Nemáme kde spát, pojede se zejtra, zase v osm na vlakáči.
Tak tohle je fakt punková práce. Punková práce, vždyť to je oxymoron. Mrtvé milenky cit.
Já mám zejtra tu autoškolu, už minulej tejden jsem se na to vysral.
Normálně tam jdi a přijeď za náma do Rudy.
Tak zdar.
Čau.
Volnej den. Šel jsem se kouknot, jestli náhodou někdo nehulí ve Špekparku, ale nedával jsem tomu velkou naději. To by musel bejt hodně v pohodě člověk abych se ho zeptal. Máš na brko, za pade? Nebo klidně celej gram. Koupil jsem si v Tesku jedno světlý a jedno tmavý, Krušovice do palice. Je to vtipný v půl devátý ráno procházet městem, ale po chvíli Vás to začne dost nudit. Na náměstí je zas nějakej trh a tlupa turistů čumí na radnici dýl než je zdrávo. Levný knihy. Jo! Třeba tam zas budou mít nějaký zlevněný poklady.
Poezie je ještě támhle. Sergej Jesenin.
Tak toho neznám.
Rozervalej, ruská duše.
Jo tak toho beru taky. (Zaujal mne už jenom první pár prostředních slov).
A tahle ta je slovenská.
Jo, děkuju, tu už mám, tuhle taky a tuhle taky.
To je dobře, že čtete poezii. To čte málo lidí.
Já vim, já i píšu, tak se koukám jak píšou ostatní.
A to bývaly támhle a támhle srazy a tam...
Děkuji, nashledanou.
Na sraz básníků bych nikdy nešel. To jsou většinou strašný sráči. Většina lidí co se snaží psát píše strašně, nemá to šťávu. Je to nic jako oni samy. Já jsem taky nic. Nejsem doktor co zachraňuje lidi. Hasič, zedník, věčnej student (těm hrabe nejvíc). Fakt mě štve, jak si na něco hrajou. Napíšou třebas, já nevim, vyjel jsem ti z ucha na pavoučí síti přes nos a bradavku přímo do kundy, pak mě spolkla kuchyně a závěsy se smály všem nechutným a smutným lidem, protože sme si pak zaprcali, byli jsme pár minut šťastný tys odjela, do oka jsem si stříknul šťávu ze střeva plnýho zkvašenejch halucinogenních červů, to abych přežil ten kousek samoty, co mi zbejvá do smrti, zdáš se být nekonečná. Na to seru, to mě nebaví, chci číst něco zábavnýho. A pak se v tom ještě nimrat. Jděte do levných knih! Sergej Jesenin-Nářek harmoniky, Oldřich Bubák-Ve stínu Everestu(z 500 nebo ze 300, to teď nevím přesně, zlevněno na 39), Alberto Caeiro-Nevinnost je nemyslet. Uvidíme co z nich vypadne. Že se k sobě hodíte jak studený pivo a horkej vzduch. To je osud, souznění na první dotek. První ochutnání. Namíchal jsem si Kozla, černý a světlý. Takže už od rána piju třetí pivo, mám tu tři básnický sbírky a na břiše tři špeky. Škoda, že se nedaj hulit. Přestanu kouřit! Tak jsem si koupil na náměstí jeden vanilkovej doutník. Chtěl jsem tím dýmem z náměstí vyhnat nudu. Čekal jsem až půjde Tual do galerie, no bylo moc brzo, otevíraj až v deset. Umělci, ti maj život to nepochopíš, to je furt něco. Čtvrtý pivo, chuť na cigaretu se stupňuje. Měl jsem bejt v práci a místo toho začínám bejt vožralej. Prohledal jsem půlku bytu. Nic, a na druhou půlku už nemám náladu. Dva roky starej doutník z Kuby. Někde tu je, a možná je jich i víc. Jdu pro Camelky, pak už budu psát asi jenom básně. Napíšu sem čtyřverší, metrum čisté, polotovarický jamb, co jsem načmáral na křížovku v tramvaji.

Hladokřivým jest za teskno,
určit si konec počátku vývoje,
když má vědomá krása zásnuby s blbostí,
tomu se ani nechce věřit

Zase jsem nic nenapsal. Nic, nic, nic. Z těch piv jsem se celkem probral. Mrsknu sebou do lomu až se celej vypaří. Tváře mi cestou zrudnou jak paviánní prdel v období páření.