Vesmír

Vesmír je pláň s černou lodí,
nové hvězdy se tam rodí,
nejhezčí jsou všechny hvězdy,
které na té lodi jezdí.
Ta loď pluje proudem ke mně,
naše planeta je Země,
vesmíru přec hvězdy sluší,
když se dívám na Venuši.

Říkám večer: Slunce, hni se,
když je vidět Večernice,
to je velká krása sice,
hezčí než-li Pardubice.
Večer jsem vždy na západě,
stojím tam v poslední řadě,
lidé mají rádi Slunce,
odráží se totiž v tůňce.

Rád vyrazím do vesmíru,
vesmír nemá žádnou míru,
vesmír je přec nekonečný,
za to ale jedinečný.
Hned nastoupím do rakety,
a zažiji krásné lety,
jsou to sice jenom věty,
u kterých lze krčit rety.

Až se vrátím za dva roky,
budu mít zas děsné šoky,
že já jsem byl ve vesmíru,
který nemá žádnou míru.
Kde já můžu vidět Slunce,
které se odráží v tůňce?
Kde uvidím černou díru,
nikde, než-li ve vesmíru.