bez
přidáno 16.12.2007
hodnoceno 10
čteno 1584(25)
posláno 0
myšlenky jako dráty
vysokého napětí
spojují nás a ty
trháš to sepětí,
pozor na výboj
spálí ti ruce
a spálí ti tvář
a tak přece
ztratíš svatozář...

.......
v mlze zimních podvečerů
času už ti neseberu
už nebudeme spolu
ani teplo tvého těla
tak ráda bych už zapomněla
padám stále dolů
mám tě pořád pod víčky
jak z té slepé uličky
oba tiše odcházíme
i když bez slov
taky víme
že jen tvoje rozhodnutí
která z dvou žen
zůstane ti
......

jaksi pořád
mrtvě platí.
přidáno 16.01.2008 - 23:48
První strofa je až na tu svatozář skvělá.
Druhá už se trochu plácá v mírném patosu. Škoda...
přidáno 16.01.2008 - 22:42
Ta první část je mocky pěkná:) Ty metafory jsou prostě úžasné!
přidáno 20.12.2007 - 20:44
když je člověk účastníkem takového stavu v životě, je to docela hodně ožehavé....děkuji za komentáře...
přidáno 20.12.2007 - 19:40
Je to krásně zpracované velmi ožehavé téma, mě, nedávno, velice známé.
přidáno 18.12.2007 - 08:30
..která zůstane... otázka přímo "hamletovská"
přidáno 17.12.2007 - 18:02
...je napsaná životem...
přidáno 17.12.2007 - 12:45
velmi hezky napsané.
přidáno 17.12.2007 - 10:52
líbí se mi :-)
přidáno 16.12.2007 - 20:15
tak to je kouzelný, pro tento obsah sdělení, najít takováto slova.
to je druh poezie života, co tiše obdivuji.
přidáno 16.12.2007 - 17:42
moc hezká...i mě osobně se dotýká

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Trojúhelník : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ráno
Předchozí dílo autora : Tvé ruce z větru a mlhy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming