Aha, tak to jo

Je pátek třináctého, květen, čas rojení včel, čas opustit svojí rodící se matku. Češi hrají hokej, hospody narvané, čas opíjet se kvůli jiným. To znám, ale trošku z jiné strany. Proč bych se opíjel kvůli bandě zpocených chlapů, když se můžu opíjet kvůli jedné krásné dívce?
Pod ručníkem mi schnou vlasy, měl bych se učit, 500 kytek, trav a keřů, latinsky do dvacátého třetího. Za deset dní mě čeká jedenáct dní v Praze. Navíc musím narýsovat nějaké lesní cesty, zpočítat jak se propne lano lanovky, které odtahuje nedostupné kusy z nepřítomných míst, cvičení, zkoušky, zápočty, kecy, stresy, spaní u cizích lidí, metro, drahý pivo, drahý jídlo, spousta cigár. Je toho hodně, navíc mě pak čekaj zkoušky v autoškole, kde se testů nikdo nebojí, ale ty jízdy...Hele, od tohohle velkého baráku se vyjíždí, někteří lidé se nedostanou ani na cestu, buď přejedou obrubník, nebo nedaj přednost zprava na tomhle parkovišti.
Kouknu se na net, jak jsme na tom. Prohráváme, spousta lidí si teď sedí na hledí. Dnes se ještě učit nebudu. Pomalým krokem vyrazím do města, cestou si koupím Javanes a padesát vážek v kartonu k tomu. Papoušek Ara mi nadává z klece. Haha, blbe, kdybys byl můj, tak tě hned pustím ven. Léto bys přežil. Jen pak nelítej moc nízko, jinak tě sejmou toulavé kočky. (V tomto místě už to zavání umělotinou, ale i ta má své posluchače.). Bavil jsem se s chlápkem z práce, osm kámošů se postupně ženilo, sedm už je rozvedených, v šesti případech za to prý mohla manželka. A já mu říkám, tak to je hustý, a to jako kvůli čemu? To je touhle dobou, vždycky když jdu kolem trafiky, tak je tam spousta časopisů. Aha, tak to jo.