Déšť života

Koukám že ti nejerudovanější promluvili - ted trochu lidskosti - mě se velmi líbí

Dekuji vsem za kritiku a za chvalu :] ..

tvojegps:
Jsou chvíle v životě lidském, kdy je člověk sám, přestože má přátele. Prostě, i kdyby měl nevím kolik přátel, s určitými věcmi se opravdu musí vypořádat sám. Nevím ale, má-li toto autorka na mysli... z textu to nevyplývá.

Chtělo by to rytmicky doladit nejen v místě smutně-tvářící. Někde by pomohlo přehodit slovosled, někde by bylo dobré zkusit najít jiný výraz; např. první dva verše mají pěkný spád, ve třetím to zakopává o dlouhá slova. Kapičky - slzičky mně spíš připadají laciné než kostrbaté (trochu jako láska páska). Kostrbaté mi spíš připadá "o okna..." - zkus si to říci nahlas...
Některé formulace zní poněkud prázdně (např.: "nad životem se zamyslíš ještě"; vlastně na mne tak působí více méně všechny poslední verše slok - takové všeobecné pravdy - včetné úplně posledního verše básně). Je to škoda, protože to rozmělňuje sdělení a ubírá mu to sílu; chtělo by to vyjádřit jinak nebo (s prominutím) škrtnout. -- Abych pravdu řekla, nerozumím, proč je mezi slovy pomalu-vycházející a tě-milující pomlčka, a ještě takto - připadá mi to matoucí a zbytečné, uniká mi smysl toho způsobu zápisu.
-- Nejvíc se mi líbí žalné kapky deště.

1)"Pozoruj mraky smutně-tvářící,
pozoruj slunce pomalu-vycházející," Co da 'smutne se tvarici' kvuli rytmu?

2)kapicky, slzicky se my zdaji trochu kostrbate

3)Kdyz jsme sami, jaktoze mame pratele?

4)Pointa konce mi lehce unika.

Líbí se mi...hlavně to "Protože jen jednou žiješ...".