Zítra si to přečtu

Ani před smrtí to není zajímavé. Moje holka si teď domů dovedla svá divné pseudokamarády ajťáky. Přitom není disco. Zítra se pokusím zemřít. Je to tak mami, babi, dědo a tati, sestro s potetovanými vaječníky. Kdybyste tušili jak mi ublížila přitom jí zajímají jen drby. Chce drbat na zadku, drby nejsou z úst ale ze ze uadku. Jejich kecy, i když to tušili všichni, nemaj pointu. A já jim říkám to jsou jen pomluvy. Směje se mi do tváře, strnulé mnoha příkořími/y. Prostě vás nezajímám. Před Saským mostem si holka položila blok na zeď, čekala na červenou, jsme se potkali a jí říkám...Básně?
Krásnej úsměv, možná jeden z nejkrásnějších, takhle jsem si Verču nepředstavoval. Byla...nebyla cool a přitom víš. Nejhorší je že nevím jestli to byla ona. Spíš ne. Ale to spojení, já nasranej, vidím jak si někdo zapisuje....hmmmmmmmmmmm, polozacuchanej špinavej blond. A ta ….. černovlasá lhářka. Víš že už to tak párkrát bylo. Verčo Tual musíme někam spolu jít. I Vy dvě byste se viděli rády. To není jen tak.
Zítra chci umřít
je mi to jedno
názor
pozor
v
suché dolní pysky
prej jsem divnej
a před tím?
To byl ráj jak psala Delivery
holka z Dobříše kterou nic nezajímá
taky přijď doručenko
kouknem se z očí do očí a všichni budem spát u
tual s verčou až spolu začnem chodit
pokud to co vidíš porazí všeobecnou nudu
máš kousek zábavy na rtech
proč jsme šli každej na druhou stranu?
Mě zaujalo cos udělala a tebe co jsem řekl
nikdy se neuvidíme, protože všechno prožíváme
až moc
přijďte

Bude to zábava
Tual a Veroniko
budem ze sebe předem znudění

Každej se občas vzbudí smutnej
to je tak když chceš být svobodný
ná né ný nó

Je v tom cítit
přepouštění citů
nejhorší je ten přechod
mezi ničím a ničím

Vrať se ke svý bejvalý kupte si baseta
mě tyhle řeči nepřijdou pozitivní
ani srandovní

Co to spí v naší posteli?
Tvý dva divní spolužáci ze zču
Serou mě básníci...
a to jejich snažení
to maj všichni supr lidi v rukávu
nesnáším schizofreního jayjaye
jako jako jako jako
když strom cítí první zářez
pily co se zpily
cítím pokus o přesmyčky
víš že se do Vás

Dobře, jak chceš
láska
chtěl bych jí
a né že, ode dneška se chovám jako kdybych byla sama
škoda
Tual a Verču
Jdu na cígo na balkón
v naší posteli spí dva teplouši
já píču a ty spíš na zemi

toužím po komentech

jsi divnej jsem ráda že jsem sama

poezie hoven
co? Jaro jde?
TeĎ už nemám na to napsat něco dlouhýho pro kámoše na víkend. By mě zajímalo jestli ti zmrdi spí, chrápou. A ty, stejně toužíš po objetí. Škoda, že tě moje bejvalá vzrušuje víc než já. Víc než mě, víc než sebe, oni všem,ty nikomu, zítra bude fet. Pearl Jam v sluchátkách. Každej dobrej psal pod vlivem něčeho. Je to tu. Nevím co tam je. Trošku proti lásce. Den sám je pro mne utropením. Zítra bych chtěl zemřít, jak když stín pohltí noc. Dík zdar Pietro Violo. Jdu na balkón. Super ke všem ostatním...pffffffffffffffffffffffffffffff....jeď si.)one eye one love

Nejhorší ze všeho vědomí je poznatek, že nebudu mít nikdy klid. Pořád se najde něco, co mě bude štvát. Možná je to hnací síla, ale spíš mi to jen otravuje život. Žádný člověk nemá jenom jednu tvář, jednu náladu. Většina lidí by chtěla žít jinde, než žije. Je to blbost, skrytá frustrace, zlost, upřímnost, vyhraněnost názorů=vlastní pohled na svět. A tak dál. Asi vám jde o děj co? A mezitím si přečíst nějakou tu zajímavou myšlenku. O co Vám vůbec jde? Já vim, o přežití, kvůli tomu chodíte pracovat do banky, na stavbu a tak. Co nám taky zbývá, když chceme žít, jíst, milovat se, pít. Chci něco, co mi svět asi poskytnout nedokáže. Jako kdybyste si chtěli dát k jídlu něco, co neexistuje. V temných zaprášených zákoutích mojí pochybovačné duše, tam, kde vystrkují z hromádek plesnivých slupek svoje nosy tajné tužby a čichají kolem sebe příležitosti k ukojení, tak tam, tam to hnije. Každý druhý den mi tam nepoctivý a krutý uklízeč nametá další, ještě živý bordel. Jedná se hlavně o sexuální touhy, minimálně tříhlavé. Kdo to vymyslel, že musí být láska monogamní? Vím, že bych dokázal milovat víc lidí. To by byla zábava. Hej uklízeči, hoď mi do srdce atomovku! A do hlavy vodíkovku. Zkazili jste další novorozeně! Né, né mladej, to je samčí pud, tak si zvykej, u tebe je problém, žes byl vždycky větší zvíře než ostatní. Už jsi moc dlouho věrnej, moc dlouho…Tohle nemá nic společného s láskou. Jdi, vošukej jí, vidíš, že se na tebe směje, dokonce s tebou mluví, chce to! Promiň, mám holku. Chtíč versus čest, byl bys její nejlepší! Buď zticha Našeptávači, víš že je nám spolu dobře, a bejt pak s nějakou holkou jen kvůli tomu, že jsem se s ní vyspal? S kým to vlastně jsem? Kdo jsem?
Všechno potřebujeme vědět přesně.
Je to vůbec možné? Dlouhodobé harmonické soužití dvou bytostí odlišného pohlaví s rádoby stejným pohledem na svět?
Ty telefonáty o počasí nás otravují. Jaký máš počasí v duši? Seru tě? Koukáš na televizi? Buď se mnou navždycky. Ale né tím navždy, co svazuje. Ideál neexistuje. Ty to víš, já tě chci, nikdy se nepotkáme. Babičky s dědama spolu byli napořád. Půlka našich rodičů se rozvedla. A co my?
Musíme se učit věcem, který nechcem znát.
Ve chvílích, kdy psi štěkají, lidi mlčí. (Třebas když je někdo divnej za dveřma.)
Ve chvílích, kdy psi mlčí, lidi hekají. (Třebas…)
Jiří Sáček si zalil kávu s tím známým hořkosladkým pocitem, že je chytřejší než ostatní. Dá se pít kafe bez umělých zubů? Přednášku měl připravenou už z minulých let, vlastně si to všechno pamatoval. Moderní doba si žádá plátno a powerpoint. Kde jsou ty časy, kdy chodil na základku bos, jen s tabulkou a křídou? Chce to víc cukru. Každá růže zvadne. Chemikálie jsou jen dočasným řešením. Svou první žvýkačku dostal od amerického vojáka během osvobození okupované vlasti.
Tahle holka určitě hezky zpívá...To je tvoje kámoška? To boa je fakt sexy. Co piješ?
Zpívá krásně a má nádhernou postavu, je to jedna z mejch nej nej kámošek. Červený víno.
Chci bejt tvůj Rimbaud básníku.
Jé nazdar Gali.
Čáu, to jsou tvoje kámošky? Přiveď je sem.
Znám je akurát od teď.
Já chci strašně píchat.
No tak za nima jdi. Obě maj kluka, ale znáš to, vožralý ženský, to je zlo.
Ty vole vona odešla s mým Verlainem! Stejně se mi ten francouzák nelíbil. Ty fousy, fuj, jsem holt na ženský.
Celodenní kocovina ze mě abstinenta stejně neudělá.
Neplníš svoje sexuální povinnosti, musela jsem na to čekat tři hodiny, než ses probudíš. Jako chodit spát v sedm večer?
Někdo čeká celej život. A nic.
Děj zasazený na určité místo, do určité doby. Četli by lidi román z dnešní Plzně? Z dnešní Prahy určitě. Příznivci Béma, odpůrci Béma. Karlín, svět openspaců. Je tu dost bezďáků. Dávám jim cigára, když si jednou za čas koupím z romaru krabku. Nikdo nechce rakovinu. Snídaně sní daně. To by měli vidět Bombaj. Kalčršok. Měl bych jíst víc vápníku.
Máte špatný dech pane docente.
To mám asi po té kávě.
Spíš po hovnech.
Můžu hrát kulečník s Vaší hlavou drahá kolegyně?
Fenomén bowligu, wellnes víkendů, nekuřáckých hospod, vietnamských večerek. To je má odpověď.

Čím výš jsi byl, tím níž se propadneš.
A pokud si myslíš, že jsi na dně, tak to jsi teprv na začátku.
Zaleží na tom, jestli je sklenice poloprázdná či poloplná?
Všechno je pomíjivé, třebas jako dým. Furt se někam hrne, mění tvar podle počasí, je to nic. Jako když přijdeš domů z kalby, vlasy i hadry máš násáklé kouřem z okolních plic.
Říkej mi Pepíno.
Hodinu mlel, já jen přikyvoval.
Byl někde z východního Slovenska. Padesát let, žlutá šusťákovka s čtyřmi olbřími bílými pruhy, cigára Red&White, turek a pivo. Stavěl v Rusku, spadnul z pěti metrů na beton, tři měsíce v komatu, bůh, ze všeho se dostal. A spousty dalších řečí. Bolek Polívka mu ukradl peněženku v brněnském nádražním bufetu Smaženka. Putinovi zachránil v Kazachstánu život, když tam byli jako mladí na střelbách, normálka ho vytáhl z hořícího džípu, co se zrovna potápěl do bažiny. Asistoval při operaci obřízky Obamovo prostředního syna. S jeho tátou, tenkrát ještě pašerákem koksu, si vzali soukromej tryskáč a letěli to zapít tokajem do Maďardska. Tam poznal svojí první ženu.
A proč jste se rozvedli?
To jsem zas dělal v zahraničí, vrátim se a ona šuká s mým tátou. Tak jsem si pořídil devítku a říkám jí, ještě jednou, tak ti ustřelim palici. Ty dvě děti co spolu měli, jsem vychoval od peřinky jako svoje vlastní, nechtěl jsem aby trpěli jako já. Počkej. Telefon. Jó, jó, už jsem na nádraží.
Na nádraží opravdu nebyl.
To víš, voni maj zas ženský v Chotěšově ňákou oslavu, to si vytáhnou karty a šestset korun a tisíc korun. Pouštěj k tomu takový šumění, víš, tu relaxační hudbu. Já bych za to ty lidi zavřel.
Zneužívaj neštěstí druhých.
Jo přesně tak. Ale když si to někdo koupí...Už jsme spolu tři roky. To jsem ležel v nemocnici se zlomenou nohou, a přivedou tam takovýho mentálního, z rozseklým obočím. Tak se ho ptám co a jak, víš jako teď tebe tady. A von že nemá mobil, já měl nabito, no a pak přišla jeho máma, tak jsme si povídali a povídali. Chtěl jsem si dát cigáro, a ona, že mi pomůže na ten vozejk, a já ne, zládl jsem dojet na balkón sám. Po rozvodu jsem žádnou ženskou nechtěl ani vidět, no a pak už jsem jen čekal, co přijde. Jak říkám, jsme spolu tři roky, neměl jsem kde bydlet, ale čekal jsem na pojistku z tý nohy, to víš, si platim každej měsíc dvanácet životko a vona povídá pojď ke mně. Co ty mi pomůžeš, to ti oplatim stokrát, teď má chudák problémy se srdíčkem, má tu železnou chlopeň. Osm hodin jsem byl u tý operace. Pak jsem čekal 24 hodin až se probudí, vypil 16 kafí, ale velkejch, do půllitru, tolik tam bylo logru. Když mě pak doktor viděl, změřil mi tlak, tak mi píchli warfarin přímo do srdce, víš, aby se mi roztáhli cévy.
Warfarin?
Táta mi řikal, že mám hezký ruce, že by byla škoda, abych byl farářem.
Mi jebne.
To víš, byla o dva roky starší než já, Anča. A děda říká, nechte je, když se mají rádi. Ve světnici, uprostřed pec, tam dovedli bílého koně a posadili mě na něj.
Nashledanou.
Dva favkaři, co mečí jak kozy, se snaží přišroubovat do zdi věšák na prádlo. Zpoza dveří slyším jak si u toho povídaj o rozmixovaném hrášku.
Najednou jsem zapomněl všechno, co jsem chtěl napsat.
Dobrá kniha je víc než dobrej obraz.

Tak to na tom školení nějak přežij.
To budu muset pít patnáct piv denně.
Patnáct?
Jo, pro mě je nejhorší bejt mezi lidma.

Důchodci šouravě pozorují okolní dění a statické předměty. Čím je člověk mladší, tím se mu nálady mění rychleji. Nebo ne? Pochyby, obavy navždy. Práce, nejhnusnější slovo, zaměstnání. Fuj. Bere ti inspiraci. Musíš tam být. Peníze. Hnus, konec mého psaní. Byla to zábava. Teď už jenom makat a chcípnout.