Věříš nebo ne?

To byla kapacita

Jojo, Eliška Vobrubová.... kde jsou ty časy

Jo, Eliška Vobrubová...

Slečno, místo toho, abys předváděla předváděla svůj pohrdlivý, nevychovaný a arogantní způsob vyjadřování, lépe bys udělala, kdyby sis alespoň ty gramatické chyby opravila.

kdyz si ucet smazes, bude to jen dobre. Neustale si protirecis a nemas zadnou uctu.

tvojegps: moc nechápu spouvislost tvýho komentáře..ae to je vedlejší. já to nikoho nenutim číst. pokud se ti to enlíbí tak je to tvuj nazor, kterej mě zrovna moc nezajímá to je pravda. ae tak promiň jestli ti tu ňák vadim. ulehčim ti život a nejspíš si tu učet smažu. nepořebuju se zatěžovat stupidníma komentářema podobných stvoření jako jsi ty a paní nebo slečna Eliška Vobrubová..

anysek->o nice, nepoutave, nudne, neumele.

Tve odpovedi beru za ignoranstke, nebot pochvala ti neda nic, a na kritiku kasles, skoro lituji, ze stracim cas timhle komentarem, ty nezavisla protiproudu-jdouci rebelko.

BTW. Pokud chces mit neco pohromade, je napriklad takova vec jako sanon. Popripade ti nemusim vysvetlovat jak funguje pocitac, pokud to chces mit digitalne.

jayjay: Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde:-)

*postoj

Eliška Vobrubová: Vy jste taková pedantka na tu gramatiku a sama děláte chyby. Tak já bych si dovolil upozornit, že ve vašem komentáři máte chybu. Zjevně se jedná o překlep. Ve slově "hodno" jste napsala "d" místo "v". Pro příště si prosím po sobě své příspěvky přečtěte !!!

A že nemám zač - to opravdu ne.

Hluboce se omlouvám, vážená básnice, že jsem si dovolila přečíst dílo, které zřejmě není mých očí hodno, a že jsem si dovolila k němu zaujmout nějaký poostoj.

Eliška Vobrubová: no nemáš zač..a kdo řiká že se chci zdokonalovat? a davam si to sem protože to tu mam všechno pohromadě a ne jen tak někde domy poházený na papíru...nenutim nikoho to číst..

Mimochodem ti dlužím poděkování: Svými reakcemi jsi mně o sobě sdělila víc, než všemi básněmi dohromady. Děkuji.

Hm, tomu říkám osobitý postoj.
Jistěže psaní může mít i funkci takzvaně terpaeutickou, to jest člověk se z něčeho vypíše a tím si uleví. Jenom mne překvapuje, že když nepotřebuješ nic sdělovat (nikoli zdělovat), proč své texty zveřejňuješ. - Někdo si z dlouhé chvíle píše, někdo počítá. Ten kdo počítá, musí rozumět počítání a vědět, jak se které číslo píše a co znamená, jinak jen píše čísla a k ničemu to není. Jistěže se může zdokonalovat, když bude chtít. Ale s postojem, který zastáváš ty, by to nešlo.

Eliška Vobrubová: mě je tvoje kritika fakt uplně jedno. A básničky nepíšu proto, že bych tobě nebo komukoli jinýmu chtěla něco zdělit. Píšu to proto, že mě to baví nebo jen tak z nudy. Takže ani ňák nepotřebuju abys jim, tudíž i mě rozuměla..
A netvrdim, že když někdo nemá muže a děti, že je nešťastnej..ikdyž s mužem je to lepší a bez dětí se žije líp..ae to už zase jiný téma..

Nejlepší je někoho, kdo něco nepochopí, odbýt konstatováním "zajímavý je, že ostatní tu báseň pochopili....jenom ty ne. Na tom taky něco bude."
To mi hodně pomohlo v pochopení a hlavně v orientaci v textu. Díky.

Pokud jde o gramatické chyby (a nejen o ně) - jistě, nikdo není neomylný, záleží však na tom, jak s případným upozorněním na chybu ten upozorněný naloží. Jak vidím, je ti to jedno (odpovídá to zřejmě tvému profilu, v němž máš napsáno, že kritika je ti jedno), a je ti to natolik jedno, že ani ty gramatické chyby neopravíš. No, je to tvoje věc a tvoje vizitka (a to se s prominutím týká i počtu gramatických chyb v tvé dopovědi v bodě 3)).
Kdyby ses přece jen rozhodla ten text opravit, tak dodávám, že mi včera uniklo ve 4. řádku odzdola, že zřejmě místo nesputaná by mělo být nespoutaná.

A teď k textu:
Myslím, že přibližně chápu (tedy do té míry, do jaké mi neobratnost tvého vyjadřování dovolí), o čem jsi chtěla napsat, jenomže mně to přibližně nestačí. Myslím, že by to nemělo stačit ani tobě, a to byl důvod, proč jsem se k tvému textu vyjádřila - totiž ve snaze sdělit ti, že text by měl být srozumitelný, logický a sdělný, pokud se rozhodneš k jeho uveřejnění, a že bohužel taková tvá báseň není.
Tak například:
Co je opakem k tvrzení "Myslela, že ji láska zničí." A co tedy napravit nemůže? Co se stalo, že napravit to (jaké to?) nemůže a už si pro ni jdou? Doufám, že aspoň dobře chápu, že ti tři muži s bílými rouchy jsou doktoři (a ne andělé), když sanitka jim za zády houká (jdou napřed před sanitkou, aby byli u té paní dřív?). Proč ji vlečou? Takhle se zachází s pacientem? A jestli ano, za jakých okolností? Verš "Silně ji teď do srdce udeřila." by mohl sice dost neobratně (protože o té lásce je řeč už dlouho nebyla), možná ale přece jen odkazovat k tomu, že paní dostala ránu od lásky, což by teda mohlo znamenat, že ač nevěřila, přece jen si ji ta láska našla, protože láska je už taková potvora, že nedá pokoj, dokud si nenajde každého z nás. Jenomže co potom znamená následující verš "Její duše, tak oddaná a nesputaná." Východiskem tohoto verše je verš předcházející, čímž dle mého soudu můj možný výklad předchozího verše pozbývá smyslu, neboť jsem se právě dověděla, že silně ji do srdce udeřila její duše, tak oddaná a nespoutaná. Mimochodem, čemu je ta duše tak oddaná, je-li řeč o duši té paní, která muže ani dětí nemá, a co to znamená, že je nespoutaná? Znamená to snad, že žít sám rovná se být nespoutaný, nebo to znamená, že láska spoutává duši, nebo co spoutává duši... a lze být současně oddaný i nespoutaný, lze to kdykoli nebo za určitých okolností ano a za určitých okolností ne... a z čeho vůbec vychází představa, že když člověk nemá muže ani dítek, že nezná lásku, že neví, co je láska? Nebo tam ten verš je jen proto, že nespoutaná se rýmuje s pouta má? A když je v textu naposled řeč o duši, logicky z toho vyplývá, že paní má na rukou pouta kvůli své duši, tak oddané a nespoutané, která ji do srdce udeřila. "Už jí věří. Už ji cítí." - pořád to je tak, že naposled byla řeč o duši - takže věří a cítí duši, ale co? Tu ránu, kterou od duše ta paní dostala? A co znamená "Ale svět je celý nevěřící."? Je to snad nakonec báseň o víře v Boha a o lásce k Němu? Nebo o čem tedy? - A to nemluvím o tom, že pořád nevím, proč té paní ti tři muži v těch bílých hábitech nasadili pouta na ruce...

Možná, že tady zbytečně marním čas, jestli ti to je tak jedno, jak jsi předvedla s gramatickými chybami. Nicméně jsem měla na mysli především snahu ti pomoci, aby ses, až zas budeš psát, dokázala vyjádřit přesně, jednoznačně a srozumitelně.

Eliška Vobrubová: 1) zajímavý je, že ostatní tu báseň pochopili....jenom ty ne. Na tom taky něco bude. 2) fajn gramatický chyby..nejsem neomylná. 3) ta básnička neni o mě takže na muj věk neber ohled.

slnečnica: A já zas vůbec nevím, jakou cestou text došel od jedné v lásku nevěřící paní až k "Ale celý svět nevěří." Nevyplývá mi jasně (vlastně nijak), čemu ten svět nevěří. Lásce? Nebo se té paní vlečené do sanitky dostalo mediální publicity celosvětové?

Básnický subjekt v úvodu pochybuje o existenci lásky, patrně je nešťastně zamilován nebo dosud žádný protějšek hodný lásky nepotkal (vzhledem k věku to není taková tragédie). Poté báseň pojednává o paní, která evidentně žije sama, a nejen že nemá muže, nemá ani děti. Praví dále o té paní, že nevěřila v lásku. Pak následuje věta: Vyhla se jí. Z logiky textu není ale zcela jasné kdo se komu vyhl - zda žena lásce či naopak. Dále autorka tvrdí, že ta paní si myslela, že ji láska zničí, ale že opak byl pravdou. Za nedlouho se však na scéně objevuje sanitka, do které tři muži v bílých pláštích tu paní vlečou, dokonce paní na rukou pouta má (zbláznila se a museli ji znehybnit, aby jim nebo sobě neublížila?). Paní nevěřila (čemu?), "silně ji teď do srdce uděřila" (kdo? láska? čím?) - a nebyla ta obava dotyčné paní nakonec oprávněná (jestliže tu ránu do srdce dostala od lásky), když tu nebohou osobu teď vlečou(!) do sanitky?
Úhrnem: Experiment nespočívá v tom, že text je napsaný tak, že se v něm nedá zorientovat. Kontextové členění výpovědi v této básni je nejasné, to znamená, že není (zejména v druhé půlce textu, i když problémy jsou i v první), kde a co je východiskem (tématem) a co jádrem výpovědi (jádro výpovědi je nová část, která vychází z toho, co už z předchozího kontextu známe, a je to to hlavní, co chceme sdělit). Experiment nespočívá ani v tom, že věty řazené za sebou nevykazují dosti zjevnou souvislost. Výsledkem tohoto stavu je pouze to, že téma i dějová linka jsou těžko zbadatelné (s dějovou linkou jsem to zkusila, ale bloudila jsem, až jsem se ztratila, což vyplývá ze shora uvedeného pokusu o převyprávění děje) a poselství textu nejasné. Obraznost, osobitost a nápaditost jazyka (zatím) dosti chudá.
Krom toho jsou v textu také gramatické chyby:
Nikdy jsem ji neviděla - nikoli Nikdy jsem jí neviděla;
Už ji cítí. - nikoli Už jí cítí.
(V obou případech se jedná o 4. pád: koho co ji - jako tu.)

Emotivní, silné a hlavně pravdivé... líbivé :-)

posledné 2 verše sú pre mňa najsilnejšie.