bíločerná

mlčíme.
máme co říct, ale nemáme komu.


ležim ti na hrudi a slyšim tlukot tvýho srdce. hrudník se zvedá a klesá a já pomalu usínám. šeptáš mi, že jsem krásná. usmívám se. ty asi taky.


vystupuju, autobus odjel. běžim, bojim se totiž tý tmy a zimy. je pozdě. chtěla bych bejt s tebou. neozýváš se mi. neznám tě, ale chci tě. některý pocity si radši nechci přiznat. bojim se. nejen tý tmy.


řikáš mi, že jsem trdlo a že jsem hodná. a ďábel. a já tě nepustim. potřebuju tě čim dál tim víc. to tvoje kouzlo. a prostě víš. víš. proto nemusim tolik mluvit. protože víš, víš?


otáčim polštář, je mi horko. po tvářích mi stejskaj slzy. ignoruješ mě, nevim co se stalo. lezu ti na nervy? někoho máš? stalo se něco?
jsem paranoidní? nevim, brečim. a nemám ipod, neusnu. cítim to prázdno v hlavě i na tělě. potřebuju obejmutí.


objímáš mě. cítim se hrozně v bezpečí. nechci tě pustit. máme propletený prsty, nohy, myšlenky. vnímám to všechno. tancujem spolu na raye charlese a já jsem tvoje georgia. jsem si tim jistá.
přesně jak jsi řek, všechno to do sebe zapadá.


teď tohle celý čtu a pravda z toho je tak třetina. moje pocity k tobě, moje pocity ke mně samotný, k nám. chci bejt s tebou, ty jsi pryč.


křičíme.
ne proto, aby nás někdo poslouchal,
ale aby nás slyšel.