Vyznání.....

Miluji tě,ta myšlenka je povznášející a zároveň bolestná,protože jsi daleko a ty sama jsi mě již vymazala ze svého srdce.Naplňuješ každý okamžik mého života kdy zrovna nedělám něco co potřebuje mou celou pozornost.Jsi v každém mém snu i když poslední dobou spím tak málo že přestávám vnímat rozdíl mezi dnem a nocí.Tvou krásnou tvář a nádhernou postavu vidím tak jasně jako by jsi byla vedle mě.Procházím denně staré fotky na kterých se směješ nebo jsi vážná,ale vždy jseš to ty v plné kráse se srdcem na dlani a slzy které mi tečou po tvářích když na tě hledím jsou plné hořkosti ze ztráty, která mi vyrvala z hrudi srdce a zanechala jen bezduchý mechanismus žijící vlastním nepochopitelným životem.Kolik dnů jsem odtržen od tebe netuším jsou to roky či celá staletí,to nehraje roli protože již nedýši stejný vzduch a nejsem schopen se pohnout jakým koli směrem.Vidím tě v každé květině ale i v každé dívce kterou potkávám,v každém zákoutí starého lesa,jehož magická moc mi dává naději že svět stále v magii přírody věří.Bloudím prostorem a střetávám tvou mysl jak objímá každého krom mě.Jsem rozerván ve dví a svět mi nemá co nabídnout když v něm nejsi ty.Není cesta po které bych chtěl kráčet,nemohu zemřít a žít se mi nechce.Slunce má tvou tvář a hvězdy třpyt tvých očí.Ve větru slyším tvůj hlas a ve vločkách sněhu se ve víru tance točíš.Nelze na tebe zapomenout a vyhnat ze srdce těch pár let kdy jsi byla pro mě vším,byli jsme jedním tělem,srdcem a duší,světem jeden pro druhého.A nahradit jedno srdce jiným jak mi radí všichni kolem,to nelze protože to je již jen náhradou a i když to možná chvilku pomůže stejně v hlouby víme že nikdo nám nedá víc než ten kdo nás skutečně miluje.Nelze nahradit dny a roky kdy život byl darem který jsme sdíleli.Můžeme žít ve lži že teď jsme šťastni,ale je to jen naše zbožné přání a v hlouby duše je prázdnota,kterou nikdo nenaplní.Miluji tě i když pozbyl jsem naději,neb ty jsi své stopy smazala a mě jsi nechala bloudit v temnotách beze světla tvé duše.Zastavil se tlukot srdce,který zněl prostorem a ukazoval směr.Zbyli jen fotky které i když vyblednou budou tím jediným co nesmaže čas.Jak rozervané skalisko uprostřed moře lidských osudů,v dnešní době tak podivných a téměř bez citu.Někdo proplouvá a bere si co chce bez toho že by chápal co je to láska.Pro většinu jen slovo které se tak lehce vysloví a rozdává na každém rohu.Ten kdo říká že tě teď miluje,připraví tě o svobodu a více vezme si nežli dá.Jsi loutka bez duše kterou jen strkají směrem kterým oni chtějí a tobě je již jedno co bude dál,žiješ v přítomnosti bez naděje na budoucnost a beze svých snů.Miluji tě a vždy už budu i když dělí nás vzdálenost,dny,roky snad staletí.Jsem tu a ty víš kde mě najdeš,na okraji světa se srdcem zlomeným,v temných zakoutí kam slunce nesvítí,ve svém srdci na místě kam už ani ty nechodíš.V dešti jenž dopadá na tvou tvář,v naději kterou jsi vždy měla a máš.V poryvech větru uslyšíš můj hlas.V paprscích slunce které tě objímají,tam všude jsem neb hlídám každý tvůj krok a tak jako dřív můj život je tvým…