Beránek

Na zádech kříž a v kříži muka,
slzy zavřené na zámek,
skála, jenž žalem křičí a puká,
zvěstuje jméno:
BERÁNEK.

Královským trním vroubené čelo,
zlostí zaťatá katova pěst,
jen maličko srdcí bolestně pělo,
osud to temný města všech měst.

Po těle krev, však v očích láska,
milosti plná naděje,
vyprahlá zem již bolestí praská,
kam až ta hrůza dospěje.

V bolesti věčné odpuštění,
a v kříži sláva odvěká,
přátele v strachu rozpuštění,
vidíš ho? Hle, syn člověka.

Tak dívej se a volej Bohu sláva,
net za tebe svůj život dává,
Mesiáš,
hle, tvůj Mesiáš.

Pán pánů nese svoji tíž,
však lidé se mu smějí,
on přesto je jim stále blíž,
blíž zpěvy andělské mu znějí.

A pak,
na kříži hříchů,
dokonal Ježíš cestu svou,
on pokořil svět,
a pokořil pýchu,
pokořil smích
i pravdu tvou.

Do rukou Otce vložil svou duši,
do rukou Syna vlož ji ty sám,
koruna víry každému sluší,
hledej ji v srdci,
najdeš ji tam.