|
rozvíjet myšlenku je jako odkrývat průběh předchozího večera.
 26.01.2011 10 1727(27) 0 |
tma spadla
do hlubokých stínů
které bez konce
líně lížou zámky
a pomalu drtí
levné svatostánky
za bezzubý úsměv
batolete
v křeči
které ví
že jenom prachy léčí
3x denně
polyká minci
s pěti pomeranči
na rubu
a krysou na líci
v impertinentní pozici
zneužívaných slečen
potupených
a v kleče
bez milosti
tma spadla
z upřímnosti
a už si zvykla
na bolest
tak jako hlava
ráno
v šest
a vzpomínka
jak to bylo skvělý
když se tramvaje
nevracely
na osudový znamení
vyrytý
v tvojí paměti
do hlubokých stínů
které bez konce
líně lížou zámky
a pomalu drtí
levné svatostánky
za bezzubý úsměv
batolete
v křeči
které ví
že jenom prachy léčí
3x denně
polyká minci
s pěti pomeranči
na rubu
a krysou na líci
v impertinentní pozici
zneužívaných slečen
potupených
a v kleče
bez milosti
tma spadla
z upřímnosti
a už si zvykla
na bolest
tak jako hlava
ráno
v šest
a vzpomínka
jak to bylo skvělý
když se tramvaje
nevracely
na osudový znamení
vyrytý
v tvojí paměti
02.02.2011 - 11:14Yasmin
krásná! velice se mi líbí..!
27.01.2011 - 12:11Homér: je pravda, že je to trošku tvůj styl..jsem ráda, že zaujala, i když u mě je takový typ básně spíše vyjímkou.
27.01.2011 - 11:50Tahle báseň mě baví. Četl jsem ji včera a čtu si ji i dnes. Dá se pod tím cosi představit. Řádky ve kterých něco je.
26.01.2011 - 21:48děkuji. líbí se mi, kolik toho umíš vystihnout, ale nejsem městská holka a tramvaje nejsou mým denním chlebem. a tebou pojmenovaná "městská přecitlivělost" je možná něčím jiným a nejspíš ne plně vystihnutelným. ale něco z toho tam určitě bude, protože kdo tím v dnešním světě netrpí.
je zvláštní, co všechno může způsobit vypsání se z určité nálady a tím si zároveň stanovit konkrétní postoj.
je zvláštní, co všechno může způsobit vypsání se z určité nálady a tím si zároveň stanovit konkrétní postoj.
26.01.2011 - 21:40Tak to napravím:
V téhle básničce se objevuje spousta personifikací. Ulice, tma, atd. lížou, mají bolesti hlavy, padají. Mezi řádky vlastně píšeš, že i ten neživý svět je živý, že dýchá a že zní. Tramvaje v něm pravidelně pulzují na svých kolejových cestách a cinkají a všechna surovost, která tam je, je upřímná a citelná.
No, venkov by tvou městskou přecitlivělost možná vyléčil.
V téhle básničce se objevuje spousta personifikací. Ulice, tma, atd. lížou, mají bolesti hlavy, padají. Mezi řádky vlastně píšeš, že i ten neživý svět je živý, že dýchá a že zní. Tramvaje v něm pravidelně pulzují na svých kolejových cestách a cinkají a všechna surovost, která tam je, je upřímná a citelná.
No, venkov by tvou městskou přecitlivělost možná vyléčil.
26.01.2011 - 21:35puero: zámky. a já jestli se nepletu, tím, že jsi okomentoval obrázek, vyhnul ses komentáři básně. což nevím jestli je dobré, nebo špatné..
26.01.2011 - 21:32Ten obrázek má poetický nádech. Možná se pletu ale v té první sloce se mají lízat zámky? Ne známky?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Píseň o tramvajích, které se nevracejí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dvě písně o lednových nocích
Předchozí dílo autora : pruhovaná pohádka na dobrou noc
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
