to že s ním chceš být vlastně hodně bolí!

slečno, vy mi prostě píšete z duše .))

strach z bolesti má každý a myslim že je to jen dobře protože pokaždé když ho překonáme,čeká nás překvapení a někdy i nový pohled na svět...mě se tvé díklo líbí,celkem by mě zajímalo při jaké příležitosti vzniklo...kdo nikdy nepocítil v lásce bolest nikdy skutečně nemiloval..kdo nezažil v lásce zklamání nikdy nežil..to jsou slova klasiků a určo dostatečně vystihující...co se obětí týče i já věřím že se vrátí možná ne od toho komu jsme vše obětovali,ale od někoho kdo nám bude blíž než bychom si uměli představit

Hanys: ale všechny oběti se musí někdy vrátit přeci! a strach je mocný pán, moc mocný:) ale pracuje se na něm i na blbých racionálních otázkách i na hrdosti...a ono se to poddá:)

lidus: znám! a snažím se! jenže někdy je to krutý...tak krutý, láska je krutá!:) ale pan skácel ten má vždycky pravdu;)

Znáš tuhle od pana Skácela?

zapomenout co bude příště
a neváhat a znovu jít
ve stínu léta přes strniště
a bosé srdce nezradit

Pokud lásce nechceš obětovat hrdost, nemiluješ. Lásce se obětuje daleko víc.
Jesli někomu věřit? To je rozumová úvaha, která v lásce taky nemá co hledat. :-))