přidáno 19.01.2011
hodnoceno 1
čteno 1754(5)
posláno 0
Hodila verš na papír
a chtělo se jí plakat,
chtělo se jí nebýt sama
a chtělo se jí zase smát.
CHTĚLA,CHTĚLA,CHTĚLA,CHTĚLA
Chtěla,chtěla čím dál víc,
chtěla to co zapoměla
chtěla,co si nejde vzít,
chtěla zemřít, chtěla žít.

Chtěla vše co neprožila,
chtěla život využít.
Chtěla se rozplynout, vypařit,
nemohla však změnit chvíli,
nemohla teď přestat žít.
Nemohla ničemu zabránit,
život teď nešel uchopit,
teď prostě něšlo odejít,
nešlo se ani dovolit,
nešlo se bránit,ustoupit.
Nic nešlo popohnat, nic zpomalit,
nic nejde vrátit,ani vytěsnit.


Čas běží, jak se mu zamane
a v šelmě stále dřímá chtíč.
Kam jen jí osud zavane?
Těžké je hledat k životu klíč...

přidáno 24.01.2011 - 12:10
Líbí se mi, jak píšeš, Leno, je cítit, jak tě pohánějí silné emoce, to sama dobře znám, pak se tvoří nejlepší dílka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ona : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hádka bez Tebe...
Předchozí dílo autora : Nepoučitelná

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming