Co odnese řeka

Kdo jsme a proč tu vlastně jsme,když v klokotu času ač mnoho dobrého jsme učinili,přesto více bylo a je zlého??
Kde se v nás bere tolik nenávisti a zloby??
Proč donekonečna někteří z nás nechávají druhé,aby jim diktovali co mají dělat,čím být,kdy se mají smát,brečet a určují co je pro nás dobré či zlé??
Co vlastně člověk hledá a nenachází odsouzen k věčnému bloudění v kruhu svých závislostí a nekonečného tápání v temnotě vlastní mysli??
Kolik myšlenek máme zaměřené na sebe a kolik na druhé v dobrém a kolik v tom špatném,když závidíme to co nemůžeme mít??
Jsme vůbec schopni si uvědomit kolik času dáváme svým nekonečným a nesmyslným obavám ze ztráty něčeho co jsme již buď dávno pozbyli a nebo nikdy neměli??

Sedím pozoruji valící se vody rozbouřené a kalné řeky,která prý má přinášet tomu kdo pozoruje její tok uklidnění.Přemítám nad vším co poslední dobou obklopuje každého z nás.Napadají mě myšlenky na smrt a na chvíle které všemu předcházeli,,Kam až bych se vrátil do minulosti aby vše bylo jinak?,, Je vůbec možné plout napříč časem a doufat že přesně víme kde byla největší chyba? Voda přináší spousty mrtvého dřeva padlých stromů a hlín vytržené z lůna matky země,proto je hnědá a plná slz umírající zimy.Nalezneme vůbec někdy klid a lásku kterou opravdu hledáme a kterou všichni potřebujeme? Poslední dobou kolem sebe spatřuji spoustu těch kdo samým spěchem za pomyslným blahem a štěstím nevidí,dobro v lidech ani v sobě,pouze se chtějí nasytit dokud je čas a jejich momentální oběť je v transu.Vnímá někdo zpěv ptáků a to že ač slabě jaro nám ukazuje svou sílu,i když je stále daleko? Neskutečně mnoho věcí bereme tak samozřejmě že nevidíme jak málo umíme dávat a jak mnoho si s chutí bereme s omluvou že chceme žít.Kolik prázdných frází a slov vypouštíme z úst v domnění že jsme moudří,bez ohledu na to že sami nevíme co vlastně říkáme? Netuším jak dlouho již sedím nad kalnou vodou řeky,ale vím že já nejsem tím kdo zapadá do této doby a nikdy nebudu jen pouhým uživatelem tohoto světa,který se žene k vlastní záhubě s písní na rtu.Jsem tu proto abych nesl na svých bedrech hříchy těch, kteří mě rádi obětují když jsem již k nepotřebě? Měnící se klokotající voda odnáší mnohé,ale neodnesla bolest a bezmeznou prázdnotu osamění v nekončící záplavě otázek na bytí a nebytí.Minulost,přítomnost a budoucnost se slévají v jedno nekonečné zrcadlení myšlenek na konec který stejně jednou přijde.Má cenu se rvát a žít život v nouzi pro pár chvil kdy nám někdo řekne,,Miluji Tě,,? Nekonečně dlouho času uteklo od chvíle kdy vše bylo plné úžasu a štěstí,ale je to jen zlomek v klokotu země běhu a času který tu byl,je a bude.

Jsme tu proto abychom žili a naplnili své poslání, které mnohdy objevíme až na sklonku života a nebo ve chvílích kdy nám někdo řekne,,Miluji Tě,,V tu chvíli chmury se rozjasní a život má smysl,neboť je vždy lépe dávat nežli pouze brát a nesejde na tom kde jsme a kolik času zbývá.Kam se posunout do hlouby minulosti abychom předešli chybě která změní a zničí jen nás? Na tom nesejde když čas je pomíjivý a čeká nás jen to čemu věříme a o čem sníme….