vědět jak se rozhodnout
26.10.2010 3 1785(20) 0 |
Znám každý tvůj úsměv. Když se ti něco povede máš v očích plamínky anebo když někdo provede něco, co se ti nelíbí tak jsi měl takový záhadný úsměv. Znám každý tvůj pohled. Když kolem prošla holka, která by pro tebe stála za hřích přestal jsi vnímat, a v očích jsi měl představy co bys s ní dělal. Byla jsem ráda, když jsem tě rozesmála, nebo když jsem viděla, jak skvěle se bavíš, nepotřebovala jsem s tebou mluvit, stačilo mi tě poslouchat a být v tvé přítomnosti, cítila jsem se v bezpečí. Ale pak má bublina praskla, nedokázala jsem se dívat na to, jak se ničíš a přitom mě od sebe jenom odháníš.
Nejlépe jsem se cítila, když jsi mě v tom autě chytl za ruku, ten okamžik se mi vryje do paměti navěky a nikdo a nic ho nedokáže vymazat. Byl jsi moje první opravdová láska, i když neopětovaná ale ponesu si tě v srdci navždy. Se všemi tvými chybami a drobnostmi, které jsem na tobě měla ráda. A vždycky mít budu. Vždycky tu pro tebe budu, ať budeš mít nějaké trápení nebo žal. Kdyby ti puklo srdce, řekni, dám ti svoje, není dokonalé ale má už tolik jizev, že přeci jenom něco vydrží a já ho už nepotřebuji.
Nikdy jsem si ti neodmítla, když jsi si chtěl stěžovat na své problémy, vždy jsem poslouchala i když jsem sama měla hodně špatnou náladu a potřebovala jsem aby mě někdo povzbudil.
Často jsi říkal, že chceš umřít. Ale nikdy ses neohlížel na důsledky svého jednání. Bolelo mě pomyšlení, že tady nemáš pro co být. Já tu byla pro tebe, a vlastně jsem si nikdy nestěžovala, že mě něco trápí. Byla jsem schránka pro tvoje city, abys měl kde vyplavit svůj žal. Jenže už jsem přeplněná a na rozdíl od tebe já opravdu po smrti toužím, po klidu, který přináší. Vždycky jsem se dívala kolem sebe, abych svým jednáním náhodou někomu neublížila, ale vše se mění a já taky. Už mě nebaví pořád koukat dokola, jestli jsou všichni v pohodě a můžu se konečně nějak rozhodnout. Teď se rozhodnout chci, ale bojím se, že jakmile se rozhodnu, nedokážu to udělat, a to jen kvůli tobě, protože se Tě musím hlídat, dovést Tě na konec cesty.
Je to už nějaká doba, co jsem pochopila, proč se my dva držíme tak spolu. Jsem průvodce, tvůj průvodce, člověk, který tu musí být pro tebe, aby ty jsi tu nemohl být pro mě.
Ano, jednou v životě opravdu něco sobecky chci …
Nejlépe jsem se cítila, když jsi mě v tom autě chytl za ruku, ten okamžik se mi vryje do paměti navěky a nikdo a nic ho nedokáže vymazat. Byl jsi moje první opravdová láska, i když neopětovaná ale ponesu si tě v srdci navždy. Se všemi tvými chybami a drobnostmi, které jsem na tobě měla ráda. A vždycky mít budu. Vždycky tu pro tebe budu, ať budeš mít nějaké trápení nebo žal. Kdyby ti puklo srdce, řekni, dám ti svoje, není dokonalé ale má už tolik jizev, že přeci jenom něco vydrží a já ho už nepotřebuji.
Nikdy jsem si ti neodmítla, když jsi si chtěl stěžovat na své problémy, vždy jsem poslouchala i když jsem sama měla hodně špatnou náladu a potřebovala jsem aby mě někdo povzbudil.
Často jsi říkal, že chceš umřít. Ale nikdy ses neohlížel na důsledky svého jednání. Bolelo mě pomyšlení, že tady nemáš pro co být. Já tu byla pro tebe, a vlastně jsem si nikdy nestěžovala, že mě něco trápí. Byla jsem schránka pro tvoje city, abys měl kde vyplavit svůj žal. Jenže už jsem přeplněná a na rozdíl od tebe já opravdu po smrti toužím, po klidu, který přináší. Vždycky jsem se dívala kolem sebe, abych svým jednáním náhodou někomu neublížila, ale vše se mění a já taky. Už mě nebaví pořád koukat dokola, jestli jsou všichni v pohodě a můžu se konečně nějak rozhodnout. Teď se rozhodnout chci, ale bojím se, že jakmile se rozhodnu, nedokážu to udělat, a to jen kvůli tobě, protože se Tě musím hlídat, dovést Tě na konec cesty.
Je to už nějaká doba, co jsem pochopila, proč se my dva držíme tak spolu. Jsem průvodce, tvůj průvodce, člověk, který tu musí být pro tebe, aby ty jsi tu nemohl být pro mě.
Ano, jednou v životě opravdu něco sobecky chci …
14.03.2012 - 19:34
Ano, jednou v životě opravdu něco sobecky chci …
odkud znám tu větu? Jinač je to krásná úvaha.
odkud znám tu větu? Jinač je to krásná úvaha.
26.10.2010 - 21:31
Ten závěr je naprosto skvěle vyjádřenej .... " jsem průvodce, tvůj průvodce, člověk, který tu musí být pro tebe, aby ty jsi tu mohl pro mě nebýt ..." ... jak bolestné zjištění ... ale tak to je ... lásku si člověk nevynutí, nevydupe, nevytrucuje ...ta prostě buď je nebo není ... a že konečně něco sobecky chceš? Tak zavři za minulostí dveře a běž za tím, utíkej (ale s rozvahou :-D) ... hodně štěstí !!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Znám ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Panova flétna
Předchozí dílo autora : Řetězy