Otevři si mě

„Ty vole von tam chce rohy debil! Dyť je to navaděčový.“
Jedu dodávkou s fachmany a nevím o čem je řeč. O pár chvil v hale: „To jde jak do maminy. Drc, a jsi tam, se nanadřeš. Musíš ji pořádně vorochat.“
A tak vrtám do betonu, přitom myslím na sysly, jak teď asi musej na podzim makat. Podle Zákopčaníků nás čeká tisíciletá zima.
„Psavec...“
„Cos to řek?!“ zeptal se mě děda brigádník.
„Ale nic, psavec, savec...“
„Hele co je na počítači to druhý vedle cancel?“
„Enter?“
„Né, né, ten znám.“
„ Delete, ok, eror??“
„Eror je chyba, to taky vim.“
„Surfujete po internetu jo?“
„Hledám tam práci.“
„Píšete básničky?“ (takhle jsem si Prasvečka vždycky představoval)
„Cože? To ne, a ty?“
„Občas.“ (takový sračky)
„Já sem na to starej, ale tys bys moch, seš mladej.“
„Ve vašich by bylo víc zkušeností. Jedna by se mohla jmenovat...Jak jsem šukal v Praze.“

„Proč za tima uvozovkama nemáš nějaký dovětky? Martina se jízlivě pousmála či její ohryzek se zatřásl jak hromosvod, když jím projede blesk, a tak.“
„Nejsem žádnej Víveg vole (česká špička...pfffff), musim vrtat“

„Jak to jde vydržet s jednou ženskou 40 let?“
„Těžko.“
„To je huuuustý, fakt mazec chodská rychta čéče.“
„Platim za dvouletýho kluka.“
„Jako že se k Vám tak chová?“
„Ne, bylo to hezký, ale na Vánoce jsem se vrátil domů. Cera mě přemluvala. Stará mě přemlouvala. Neměl jsem se vracet. Prostě jsem měl jednu. Utekli jsme spolu do Prahy. Asi už chtěla dítě, ale měla na to i jiný. Dvakrát jsem byl na testech. Je to moje.“
„To jste dobrej v dvaašedesáti, a kolik jí je?“
„Dvacet osm nebo třicet, já přesně nevim. Když něco zkusim na babču tak mi řekne fuj.“
„V Nýřanech je asi nuda co?“
„Strašná. Hodně mladejch tu fetuje. Ty paňácové přijdou do Sokolovny a sedí hodinu u jednoho piva. Nebo když jdou z diskotéky, tak si vemou za obchodem karton, položí si ho na zem do tůjí u nás na sídlišti. Ta holka křičela, asi se jí to líbilo.Všichni se na ně koukali z okna. Deset let jsem bydlel v Plzni a to bylo mnohem lepší.“
„To víte maloměsta...“
„Sehnal jsem jí tam práci, ale ona nikdy nemakala, bavilo jí jenom šukat.“
„A co jste jí sehnal za práci.“
„U bezbečnostní agentury. Vydržela tam tři dny. Vrátila se i v těch jejich černejch hadrech. Taky dělala chvíli u úklidový firmy.“
„A stará se aspoň o to dítě?“
„Stará, stará...živí celou jejich rodinu. Bere dvanáct tisíc, mateřskou a sociálku. Já jí dávám tisíc korun.“

Člověk si chce odpočinout od práce a tak se začne konverzovat. Chlapík, který si povídá jen s televizí toho má hodně na srdci. Zadrhává se a po čase nudí.

Jaká budeš, až se vrátíš?
Něžně krutá
Nezastavíš se
Piju pivo, píšu sračky
Čekám
Ach bože
Co všechno ještě?
Rozchod porod a tak dál
Člověk miluje a předem počítá
S bolestí která nám snad nehrozí
Láska by neměla být egoválka
Občas bych chtěl být zlý
Ale dlouho to nedokážu
Ty jsi v tom lepší, ale
Doufám, že tě to mrzí stejně rychle jako mě
Chvilkové nesoulady
No a co?
Vždyť člověk neladí ani sám se sebou
Uvidíme slony
A města lidnatější než je celá čr
Zabloudíme mezi mrakodrapy
Himaláj bez komentáře
Člověk se jen nesmí bát nemít prachy
Strachy budou, my nebudem

Dopiju pivko
No, dobře, tak ti trochu nechám v lednici
Petky nejsou až tak špatný
Rozložím gauč a budu dělat, že spím
Snad ti neujel autobus

Belle
Pubic hair
Free mind
Horny teats

„Ahoj, stihla jsi ten autobus?“
„Jó, ještě tu není.“
„To je super. Chceš nechat nějaký pivko?“
„Né klidně si ho dopij. Ty jsi ještě vzhůru takhle pozdě? Přijď mi naproti. Nechce se ti viď?“

...jdu ti...

v kraťasech