přidáno 17.10.2010
hodnoceno 4
čteno 1908(21)
posláno 0
Odraz tvojí tváře rozbíjím pěstí na hladině z křišťálu.

Studna plná slz.

Nejsem první, ani poslední co se napil jedu z tvých očí.

Předbíhá mě vlastní stín, živí se mým smutkem jen tak pro radost.

Ohlodává mi kosti, nad svícnem vaří krev,

nezbavím se okovů, dokud …
přidáno 08.02.2012 - 01:15
Horšímu tvých - byly lepsi
přidáno 03.12.2010 - 16:41
dokud nerozbiješ odraz tváře na hladině z křišťálu, že by?
Dobré, neškodilo by trochu zvýraznit myšlenku, třeba jen formát textu, tam kde je podle Tebe její kořen
přidáno 21.10.2010 - 12:33
:) dokud znamená to, co je teď.Ten výsledek, ten moment a způsob osvobození se teprv tvoří ...
přidáno 17.10.2010 - 18:30
Pěkná, rád bych si přečetl pokračování, nebo to je záměrně komponované na očích čtenářových? Rád bych znal tvůj vlastní názor. Nezbavíš se okovů, dokud... ? :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Padlý anděl
Předchozí dílo autora : Oceán

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming