Taktéž jsem jí psal v přítomnosti nejmenované profesorky... to je zvláštní, dává mi tolik inspirace pouhou přítomností svou?
přidáno 12.10.2010
hodnoceno 3
čteno 1569(16)
posláno 0
Při jitřním vánku
slavík květu pěje
cesta v dáli,
kde není vše stálé.

Sakura nechává se volat,
nechá plynout svůj jediný květ…

Tající sníh na střeše světa,
bzučící včely
a omámené smysly.
Zastíněné stromy…
žhnoucí mračna předpovídají
- dračí dech, jenž vábí vášeň…
přidáno 30.11.2010 - 19:06
Konecně to má hlavu a patu. Verše nejsou samoúčelné, nejsou zde jen tak nahromaděny.
Vazby jou také v pořádku, žádné krkolomé novotvary se nesnaží hrát si na něco velkolepého. Snad chybí jen čárečka za slovesem pěje (když už autor s interpunkcí pracuje).
Milé verše. :-)
Hanka
přidáno 12.10.2010 - 00:13
:-)
přidáno 12.10.2010 - 00:09
ano,

Tající sníh na střeše světa,
bzučící včely
a omámené smysly.
Zastíněné stromy…
žhnoucí mračna předpovídají
- dračí dech, jenž vábí vášeň…

*** prostě jo, proč to dál rozmělňovat?***

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Variace na čínské téma... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Noční touha
Předchozí dílo autora : Neroznícený žhavý ret

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming