ze souboru Tisíc

1) V šípkovým království,
sešly jsme z trati za marnostmi.
Po kamenný zídce vyšplhám až tam...

Ve stromoví z radosti,
stíny plný zvláštnosti.
Po stínech ke slunci vyšplhám až tam... Kde Tě mám.

R: A tak děkuju Ti za to, že smím patřit právě Tobě.
Že jsme obě odolný, vůči týhle době.
Za to, že mím cítit Tvoje nitro v sobě.
Bez Tebe bych dávno válela se v hrobě...

2) Z laciných veršů zatmění,
rozkvete v další zapomnění.
Po spletených stoncích vyšplhám až tam...

Na muších křídlech zvonění,
předchází než oněmím.
Po myšlence bláznivý vyšplhám až tam... Kde Tě mám.

R.