přidáno 21.09.2010
hodnoceno 0
čteno 1379(2)
posláno 0
Odemyká zbraně
v maně.
Touží ve své haně
sídlo nepoznané.
Dílo takové
z pravdy makové.
Milí zrakové,
pole neorané.
Souhvězdí vesmíru,
všeho nad míru.
I každého co jest,
roste ratolest.
Plodných časů
zvěst.
Válku do želez.
Okovy spoutané.
Neblahé,
leč milované.
A tak to zůstane.
Po celý čas
dokud nevstane,
to něco v nás.
Tabulka hlásá,
věčná spása.
Kamením poseté
zdvořilosti prokleté
hovoří s námi.
My stroje
cestou odboje
dýcháme svět.
Tato databáze,
ač nemá hráze,
někde v podlaze,
vrývá slova.
A teď znova
kulka z olova,
protíná ticho.
Směji se,
až mě bolí břicho.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
touží ve své haně : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : duše v povětří
Předchozí dílo autora : dívej se dobře

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming