Zrak v dešti

Klenutý vyvolává orientální déšť.
Snáší se z tmavých oblak,
které stíní hvozdu vypovídající smrt
a život všem tvorům
v nemž žijícím.
Cítící bolest.
Trestá je bůh,
léčí bohyně.
Reinkarnuje Osiris.
Valhalla vítá je na věčnou cestu.
Pouť,
která sahá do nejhlubších stínů
jejich zhypnotizovaných myslí.

Na tu se musí vydat každý z nás,
jenž zakusil bolest
a dychtí po změně kontrastu života.
Objevit barvu, která
sálá z člověka
jako sálají jeho myšlenky druhým.
Přitahují
runy zvěsti,
co má nastat a stát se neodlučitelné.

Já poutník,
který si svou cestu ozařuji
malým světlem vděčnosti, jenž
putuje krajinami krásy a divokosti.

Slavík píseň pěje a
zvěstuje, že za chvíli déšť
zakončí harmonii přírody
a tvary odkrytelné
mají být milovány ve zvuku zakázaných melodií,
které hrají zákázané nástroje
dávnověkých legend.