neurčité sny

Dívka,
jako dobře namalovaný obraz
s výrazem slušného člověka.
Vstoupila mi do snu.
Musel jsem se štípnout do tváře.
Však spal jsem sladce.
Už jsme byli u oltáře.
Hrál jsem si s těmi slovy,
kde stačí říct jen ano.
Náhle jsem procitl,
ve dvě ráno.
To co se mi zdálo,
bylo poprvé,
snad podruhé.
Jestli znamená to můj konec ?
Já zasloužilý vdovec.
Potom začnu věřit na sny.
Ta dívka, co zjevila se k ránu.
Nebyla v mém každodenním plánu.
Možná cizí, nebo srdce ryzí ?
Nedá mi to spát.
Během léta, zdají se mi různé sny.
Třeba jak vstoupil jsem na druhý břeh,
přes řeku života.
Zřejmě mě trápí samota.
Ach bože to jsou dny.
Co sny překlenou.
Bavím se z ozvěnou.
Rána jsou kalná.
Má neznámá, je už také pryč.
Příště až se zbudím nad ránem.
Pošlu dopis bez adresy.
Bude v něm stát: Kde jsi ?