Půlnoční stýskání

Trocha křehkosti mi chybí,
snad tóny co vklouzly by
ze srdce sem do mých dlaní.

Smířena s osudem, jenž nepolíbí,
hledám rezervu skrze pochyby,
hledám snad andělů pohlazení..(?)

Setmělo se tu už dávno
a hvězdy stojí výš a výš,
cípek křehkosti té záře
má touho, mi podat smíš.

Stýská se mi po štěstí,
jež jemně pohladí tvář,
jenomže pro tyto sny
není nikde žádný snář.

A co postrádám nejvíce?
Jemný balzám na duši
v tom světě s trváním jepice,
kde nikdo nic netuší.

Skloń se, hvězdo, dnes i zítra,
skloń se jen o trošku blíž ,
s tím tvým něžným kouskem stříbra
kéž se ke mně přiblížíš….