|
Pracuji na románu z období utváření skotského království. Zajímal by mě váš názor, zda byste si knihu přečetli. Prozatím dávám k přečtení prolog...
 24.07.2010 1 1294(8) 0 |
PROLOG
Déšť konečně ustal, ale černé, olověné mraky klesaly stále níž. Jako by je nebe mělo v příští vteřině rozdrtit. Ledový vichr se utišil a vystřídal ho lehký chladivý větřík, který jí hladil rozpálené tváře.
Nasála jeho vůni protkanou vláhou letní bouře.
Vnímala nepokojné šplouchání vln jezera Fyne za svými zády a jiskřivou nervozitu pozdního odpoledne. Ne, nemohla za ni bouře, která právě minula, ale ta, která brzy vypukne.
Napětí v ní sílilo každým novým nádechem.
Poté se zachvěla zem.
Za blízkým obzorem zaplápolaly ohně. Černý dým se vznesl k nebi, když vzplály první budovy opuštěné vesnice. Netrvalo dlouho a zahlédla první záblesky svého osudu. První helmice s rohy, sekery, meče a štíty. Muže oděné v kožešinách a kůži.
Dračí lidé.
Pěší následovali jezdce na mohutných válečných ořích.
Je to tady.
Okamžik, pro který ji vychovali.
Pod sebou cítila sílu koňských svalů, naslouchala neklidnému dechu své klisny. Meč v ruce ji nesnesitelně tížil a zároveň jí dodával odvahu. Všechny svaly jejího těla se stahovaly a napínaly pod vahou pevné, kovovými pláty pokryté zbroje. Helmice s nánosníkem jakoby jí nedovolovala se nadechnout.
Ohlédla se k hradbám svého domova. Na rozvalinách stáli vyrovnáni lučištníci. Nikdo se nepohnul. Byli vzpřímení a vážní. Čišelo z nich odhodlání.
Při pohledu na ně se jí srdce pomalu zastavovalo.
Nyní bilo klidně.
Bude bojovat!
Jak předurčila její matka dávno před jejím narozením – bude bojovat za to, co miluje. Avšak nejsou to jen kameny a prach vyprahlých polí. Jsou to všichni kolem ní. Lidé, kteří jí věří. Keltové i Piktové.
Jeden národ. Jeden lid. Jedno království.
Jako by už teď cítila krev bitvy. Magická síla, která ji budila a vytřibovala všechny smysly. Tlak, který objímal její tělo. Nervozitu mužů stojících za ní.
Nebylo jich mnoho. Rozhodně ne tolik, jako nepřátel.
Nikdo jim nepřijede na pomoc.
Nevadí. Byla rozhodnuta neustoupit.
Vikingové se přiblížili.
Vzteklý ryk linoucí se jim z úst přehlušovalo dunění jejich kroků. Jejich přítomnost páchla krví a hnilobou.
Cítila lepkavou smrt usazující se jí na rtech.
Pozvedla svou zbraň vysoko nad hlavu a z úst se jí vydral válečný pokřik. Povel k útoku. Mraky se rozestoupily a osamělý paprsek slunce se zlatě zaleskl na hrotu jejího meče jako hvězda. Pohlédla na něj a poté zbraní zamířila na přijíždějící válečníky.
Vyrazila kupředu a k dusotu kopyt její klisny se přidaly další. Jako by oblohu rozčísl blesk a hřmění neustávalo…
Déšť konečně ustal, ale černé, olověné mraky klesaly stále níž. Jako by je nebe mělo v příští vteřině rozdrtit. Ledový vichr se utišil a vystřídal ho lehký chladivý větřík, který jí hladil rozpálené tváře.
Nasála jeho vůni protkanou vláhou letní bouře.
Vnímala nepokojné šplouchání vln jezera Fyne za svými zády a jiskřivou nervozitu pozdního odpoledne. Ne, nemohla za ni bouře, která právě minula, ale ta, která brzy vypukne.
Napětí v ní sílilo každým novým nádechem.
Poté se zachvěla zem.
Za blízkým obzorem zaplápolaly ohně. Černý dým se vznesl k nebi, když vzplály první budovy opuštěné vesnice. Netrvalo dlouho a zahlédla první záblesky svého osudu. První helmice s rohy, sekery, meče a štíty. Muže oděné v kožešinách a kůži.
Dračí lidé.
Pěší následovali jezdce na mohutných válečných ořích.
Je to tady.
Okamžik, pro který ji vychovali.
Pod sebou cítila sílu koňských svalů, naslouchala neklidnému dechu své klisny. Meč v ruce ji nesnesitelně tížil a zároveň jí dodával odvahu. Všechny svaly jejího těla se stahovaly a napínaly pod vahou pevné, kovovými pláty pokryté zbroje. Helmice s nánosníkem jakoby jí nedovolovala se nadechnout.
Ohlédla se k hradbám svého domova. Na rozvalinách stáli vyrovnáni lučištníci. Nikdo se nepohnul. Byli vzpřímení a vážní. Čišelo z nich odhodlání.
Při pohledu na ně se jí srdce pomalu zastavovalo.
Nyní bilo klidně.
Bude bojovat!
Jak předurčila její matka dávno před jejím narozením – bude bojovat za to, co miluje. Avšak nejsou to jen kameny a prach vyprahlých polí. Jsou to všichni kolem ní. Lidé, kteří jí věří. Keltové i Piktové.
Jeden národ. Jeden lid. Jedno království.
Jako by už teď cítila krev bitvy. Magická síla, která ji budila a vytřibovala všechny smysly. Tlak, který objímal její tělo. Nervozitu mužů stojících za ní.
Nebylo jich mnoho. Rozhodně ne tolik, jako nepřátel.
Nikdo jim nepřijede na pomoc.
Nevadí. Byla rozhodnuta neustoupit.
Vikingové se přiblížili.
Vzteklý ryk linoucí se jim z úst přehlušovalo dunění jejich kroků. Jejich přítomnost páchla krví a hnilobou.
Cítila lepkavou smrt usazující se jí na rtech.
Pozvedla svou zbraň vysoko nad hlavu a z úst se jí vydral válečný pokřik. Povel k útoku. Mraky se rozestoupily a osamělý paprsek slunce se zlatě zaleskl na hrotu jejího meče jako hvězda. Pohlédla na něj a poté zbraní zamířila na přijíždějící válečníky.
Vyrazila kupředu a k dusotu kopyt její klisny se přidaly další. Jako by oblohu rozčísl blesk a hřmění neustávalo…
30.10.2010 - 00:15No, rád bych si tvou knihu přečetl... Velice mi sympatizuje místo a období ve kterém se tento příběh odehrává.
Věřím, že máš nastudováno spoustu materiálů o historii Skotska, ale Piktové byli pouze kmen Keltů, což asi víš, ale nepsal bych do románu "Keltové a Piktové". Teď mi jenom vrtá hlavou, která ženská osoba se objevuje v historii Skotska. Fikce?
Prolog bych napsal trošku jinak, více poutavěji, zkus přímou řeč a zkus si hledat inspiraci z jiných románů, možná Ti nějaký vnukne myšlenku a pomůže. Zvolil bych jinou úpravu, méně odstavců a pokud to vkládáš na Psance, kde se odstavce nedají dělat, tak vynechávej řádky jako já. Estetické hledisko tu hraje taky velkou roli.
Mám přečteného Ivanhoa, což se mi velice líbilo a tento styl plně podporuji. Čteš něco z romantismu? Tam hledej inspiraci a vlož do ní nový nádech 21. stol. ;-)
Jsi možná jediná, která se vrhne do podobně psaného díla. Pouze bych Ti rád kladl na srdce jednu věc... snaž se být svá, najdi si svůj styl a nepiš ve stylu Dana Browna, udělej román z raného středověku. Toto, co stvoříš, bude podle mé sudby pro okruh určitých čtenářů, braková literatura pro masu to nebude a to je dobře.
Tak hodně zdaru, rád bych si přečetl více. ;-)
Věřím, že máš nastudováno spoustu materiálů o historii Skotska, ale Piktové byli pouze kmen Keltů, což asi víš, ale nepsal bych do románu "Keltové a Piktové". Teď mi jenom vrtá hlavou, která ženská osoba se objevuje v historii Skotska. Fikce?
Prolog bych napsal trošku jinak, více poutavěji, zkus přímou řeč a zkus si hledat inspiraci z jiných románů, možná Ti nějaký vnukne myšlenku a pomůže. Zvolil bych jinou úpravu, méně odstavců a pokud to vkládáš na Psance, kde se odstavce nedají dělat, tak vynechávej řádky jako já. Estetické hledisko tu hraje taky velkou roli.
Mám přečteného Ivanhoa, což se mi velice líbilo a tento styl plně podporuji. Čteš něco z romantismu? Tam hledej inspiraci a vlož do ní nový nádech 21. stol. ;-)
Jsi možná jediná, která se vrhne do podobně psaného díla. Pouze bych Ti rád kladl na srdce jednu věc... snaž se být svá, najdi si svůj styl a nepiš ve stylu Dana Browna, udělej román z raného středověku. Toto, co stvoříš, bude podle mé sudby pro okruh určitých čtenářů, braková literatura pro masu to nebude a to je dobře.
Tak hodně zdaru, rád bych si přečetl více. ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Lasak řekl o Cecidit angelus :Chcete vědět, co vám dá tato stránka? Podívejte se na tuhle slečnu. Sice nedokážeme vytvořit talent, ale talent, který máte vám zde dokáží rozvinout do takové míry, že z vás mohou být úžasní psanci. Stručně řečeno. Tahle slečna je otevřená konstruktivní kritice do takové míry, že už teď píše perfektní díla.
