BOLEST JE NEKONEČNÁ

Noční nebe se rozzářilo jasnými hvězdami, měsíc je v úplňku,
do oken celou noc maluje krásné a ledové květy mráz.
Já mrazivou nocí toulám se bez cíle, hledám si milenku,
došel jsem na konec města, a předemnou se tyčí sráz.

Sráz pokrytý čerstvě napadlým sněhem,v záři měsíce se leskne,
pod tíhou sněhu stromy se ohýbají, v dáli bije zvon.
Lásku chci si najít protože srdce mé už dlouho teskne, co láska opustila slze se na víčkách leskne, přišel zlom.

Teď tu stojím na srázu tak nějak opuštěn, tak sám,
po cestě dlouhé nohy mě bolejí,mé srdce hlasitě bije.
Ruce v kapsách hledím do nebe,spousty jasných hvězd počítám,
ta bolest pro lásku srdce mé raněnné,léta už kryje.

Ta bolest je nekonečná, slzy po mých prochladlých tvářích stékají,
snad osud jen se mi směje, na ústech zamrzí smích.
To ďábel snad se mi vysmívá, a roky rychle utíkají,
několikrát jsem ublížil a dnes mi láska připadá hřích.