citočíprodesetrozhovorů

otomjakjeněkdomilý:
„igelitový obal na jahodách voní po čerstvých houskách,
honzíkova kočka se poprvé usmála,
růžová paní hledá lásku celý život
a na jezdících schodech si pán česal vlasy, věděls to?“


obudoucnosti:
„tak co chceš dělat?“
„nevím, jsem talentovaná akorát na to, aby se mi chtělo čůrat vždycky, když nemůžu jít na záchod. a tak často sedávám s nohama pevně u sebe. a taky často přemýšlím s břichem velkým jako balón. a na tom balóně by se mohlo obletět třeba capeside, který neexistuje.“


ozevšednění:
„kdyby ti někdo zadal za úkol, abys mě miloval, dělal bys to líp.“


okřivdách:
„víš, nedávno jsem seděla na záchodě. svou činnost nemusím a nebudu rozvádět. nesměj se, chystám se ti svěřit hluboký zážitek. slyšela jsem rozhovor od sousedů. chlapečka a mámy. ten kluk říkal, že si sundal hodinky a někam je položil a teď je najednou nemá. ona se ptala, kdy je naposled měl a kam je teda položil a proč je vůbec sundaval. řek, že neví, kde sou a že si je sundal, aby moh ve škole šplhat.“
„a pak?“
„a pak odešli z koupelny a já je už neslyšela, ale mě mrzely ty standartní odporný otázky. proč, kam, jak. aniž si uvědomila, že toho malýho to mrzí víc než jí. ona je koupila, ale on je nosil.“


oštěstí:
„díval jsem se z vokna. koukám a najednou přijelo auto. sousedi nebo myslim, že to byli sousedi. prostě sem je párkrát už viděl. vystupovali z auta. ženská se normálně hrnula ke kufru a začala vyndavat ňáký tašky. asi se vrátili z vejletu. on vystoupil a šel jí pomoct. políbila ho na tvář, pohladila mu ruku. bylo to jen na chvíli, asi jako dyž mrkneš, ale bylo to tam. a mě napadlo, to maj v těch taškách štěstí nebo co?“


ozázracích:
„šli jsme do práce a do školy. vez sem dceru do školy jako každý ráno, vždycky jí to trvá, ale nikdy se nezastavovala za každym krokem. nevydržel sem to a začal sem křičet ať dělá, že mam důležitou konferenci a vona řekla - ale táto, támhle je růžovej měsíc.“


osmrti:
„hele, byli sme naposled tady s holkama v palačinkárně. tam musíte jít. máš tam asi vosumdesát druhů a sou výborný a ohromný. marcipánová je nejlepší.“
„co na tom bylo tak skvělý? seděli sme u stolu pro pět, ale byli sme jenom čtyři, protože...protože ema už není.“


oradosti:
„představ si, byla sem v tescu a najednou, najednou tam pustily tu písničku, na kterou sem tancovala minulý vánoce s andrejem. vzpomněla sem si na to a já jediná v celym krámě věděla, co je to za skvělou písničku. a nikde nikdo, koho bych mohla obejmout a říct mu to. s kafem v ruce sem se rozběhla napříč tý obrovský plochy a smála sem se. nikdo nechápal a z toho sem byla šťastná.“


osrdcebolství:
„včera sme slavili tátovo narozeniny. byla tam celá rodina, moje rodina, a já si přišla tak sama. a oni mi furt nadávali, že sem zpruzená. chtělo se mi řvát, slzy se mi natlačily do očí a oni mi nadávali, že sem opilá.“


olidech:
„kdo je ten anděl, bělavou košilkou obnažený?“
„andělka z blázince, utekla na konci prosince a dodnes ji chytají.“