POHÁDKY

Povídej pohádku


Povídej,
povídej, prosím, pohádku,
tu o vlku a kůzlátku,
jak vlk si nechal brousit jazyk brouskem.
Povídej,
a směj se nad tím kouskem,
jak vlk si moukou sypal tlapu,
povídej, vždyť já to dobře chápu,
ten uličník má na kůzlátka chuť.
Povídej,
a jestli usnu,
tak mě vzbuď.
Kůzlátkům řekni,
otvírat se nesmí.
Pak je tu šance,
že je ten vlk nesní.
Jen jedna věc
je na tom divná, mami.
Děti se nesmí
přece nechat sami.
To byla teda divná kozí máma,
kůzlátka nechá klidně doma sama.
Já bych jí řekl, kozo jedna hloupá,
kůzlátka se bojí,
vlk si na ně troufá.
Povídej mi dál,
proč ta kozí máma
nechala je tam
a na nákup šla sama?
To ti povídám,
to je špatná máma
vždyť jen díky ní
bylo s kůzlatama
zle a ještě hůř,
když vlk dostal hlad.
Mami, můžu dnes
raději s Tebou spát?





Z pohádky do reality


Povídej, mami
nemám strach,
vždyť je to jenom v pohádkách,
zlí lidé, čáry, taky drak.
Řekni mi, prosím, je to tak?
Proč váháš, neznáš odpověď?
Dej mi ji, mami, raději hned.
A řekni mi to po pravdě a celé.
Jsou v našem světě nepřátelé?
A ublíží-li přijde krutý trest?
Poznám je, nebo dám se splést?
A proč mi říkáš, že jsem na to malý?
Děti by to snad nepoznaly?
Vy dospěláci přece všechno víte.
Víte i to jak ochráníte?
Pohádku, prosím, povídej mi teď,
chtěl bych se ještě dozvědět,
jak poradit si s Ježibabou příště.
Víš, ony žijí, to je jisté.
Jednu jsem potkal, věř mi, mami.
Už nechci paní na hlídání!


KARKULKA

Holčička malá nemá strach.
A maminku dnes neposlechla, zdá se.
Za babičkou svou
cestou necestou
a právě přes les vydává se.

Poslouchat, ale děti má se!

Karkulko, kam jdeš? Nemáš strach?

Hlavičkou vrtí: „Nejsem malá,
ač máma cosi povídala,
tak cestu znám a kratší zdá se.
Maminka, ovšem obává se,
prý nebezpečí číhat může v lese.“

Karkulka, ale nelekne se,
když vlk se po cestě k ní přidá.

„Tak ty jsi ten vlk, no vida!“

A varování zapomnělo dítě.
Pozor si dávej, vždyť vlk sní Tě!
A že si hraje na honěnou rád?
A líbí se mu samo děvče v lese?

Tváří se jako kamarád
a košíček ti ve své tlamě nese.
Copak je tohle za nápad!
hraje svou vlčí hříčku s chutí,
na schovku prý by mohli hrát
děvčátko začne počítat:

„Jedna, dvě, tři, už půjdu, ale
nechci být sama, tak se vrať!“

Jsou vlčí plány dokonalé,
a na Karkulku strach teď pad.
Vlk utíká jen dál a dále
k domečku, který neznal dřív.
Babičku slupnul, je mu líp,
jen chuť má na to děvče malé.

Tak použije další lest
a děvčátko se dá tím splést
nic netušící důvěřivé dítě,
sedne si blíž a ... dál už víte.

No, právě děti,
příběh tuze známý,
vám velmi často vyprávějí mámy
a poučení vezměte si vážně.
Myslivce nebýt, skončí strašně
a Karkulka už v hloubi duše ví to.

Vlk se dnes přežral, tvrdě spí.
Myslivec si s ním poradí
a malé děvče vysvobodí jistě.
Babičku také, to se ví.

Snad Karkulka se poučí
a poslechne už příště.







Rákosníček

Za mlhou hustou tak,
že krájet by se dala,
dost možná ještě dál
Rákosníček stál
a já se trochu bála.
„Ty jsi tady sám?“Já bojácně se ptala.
Teď přiznávám se Vám
ač nejsem dávno malá.
„V rybníčku nemáš hochu být?
Co po lese tak potloukáš se!?“
A on mi na to: „Vím a dík,že někdo o mě obává se.
Víš, Brčálníček rozlévá se
a potřebuji spravit hráz
než Večerníčku bude čas.“
A pak mne hezky poprosí,
zelený mužík z rákosí
a spravujeme spolu hráz.
„Do pohádky přijdeš, zas?“Už veselejším ptá se hlasem.
„Já do pohádky vstoupila jsem?“„No, co je tohle za dotaz!
„Co bys chtěla za důkaz?“
A pak skřítek Neposeda -
jinak se to říci nedá ,
ulovil mi hvězdičku,
ve svém vlastním rybníčku.
Září krásně hvězda jasem,
do pohádky vstoupila jsem.
Náhle úlek, znenadání
slyším křičet: „Mami, mami“
„rychle, zmeškám Večerníček,
uteče mi Rákosníček!“
„Spěchej, mami, nemám zdání
kam jsme dali ovládání!“




Nejsi-li vůl

(výhradně pro dospělé)
Jak to bylo, pohádko,
zabloudilo kuřátko?
Zabloudilo mezi poli?
Ne, ne, přišlo mezi voly.
Že nebylo slepice
divilo se velice.
Jak jsou voli silní
jak jsou voli velcí
a jak je jich přemnoženo,
kuřátko je zaraženo.
Rozdupou tu pšenici,
tihle voli velicí
a co zbyde na kuře,
až mu bude nejhůře?
Kuře pípá, píp, píp, píp
s voly není nikdy líp.
Jak je vyhnat z obilí,
aby tu už nebyli?
Kuřátko je zaražené
strach mu vůl však nenažene.
Proti volům rozpoutá,
až doroste v kohouta
bitvu za svůj zlatý klas.
Nejsi – li vůl, dej mu čas.