21st century kids.

Nejsem veselá. . . . jsem tak strašně B-E-Z-N-Ě-J a sama

*We are/were only 21st century kids.

Game over. Definitivní konec.
/honza/

A muzes tisickrat rict, ze me milujes. punkerku. Nemuzem vzit zpatky sobotni nevery a vcerejsi hnusny slova.
Matka by rekla, ze to tak proste melo byt.
rekapituluju a vzpominam na prvni pusu, prvni sex, prvni lez, prvni neveru...
patrili jsme k sobe. presne na devet mesicu, tejden a tri dny. je tezky se loucit, kdyz se tvuj svet otocil vzhuru nohama. bez tebe to nebude ono. uz nikdy. a jo, jsem opila. protoze s alkoholem v krvi se rozchody zvladaj lip.
nase tisici prvni rande. bylo posledni.
Pratele? Asi urcite ne, L-A-S-K-O.
Chlapi nebrecej. A holky taky ne. rozmazaly by si rasenku na ocich. a ztratily /dalsi/ kousek sebe /tebe/.
az se me budou zejtra ptat, koho miluju /zeptaj se. vim to./, tak te zapru. budu delat jakoze vubec nejses. zmacknu DELETE na klavesnici a ty budes jenom dalsi bezejmenej basnik, co jsem ho kdysi znala.
a kdyz se v pondeli potkame na ulici, otocis se a budes delat, ze jsem jenom obycejna holka, cos ji potkal jednou u gymplu. /s tema prisernejma slunecnima brejlema, kterejm ste se potom spolu smali./ Uz nebudu punkerka. Nikdy a pro nikoho. Jenom pro tebe. Az si treba za sto let vzpomenes. zes me vlastne desne miloval.
vcera jsem strasne zestarla. ty ne? /vyvesils sluchatko./

(nejvic me asi boli, zes s ni spal. ja ti verila.)