černý linky

nějak teď zas přemítam o budoucnosti. co se týká mojí budoucnosti, tak se ohledně ní cítim dost nejistě. nějak teď necítim ten vítr v zádech, kdy sem měla chuť do všech dalších dní, chuť se světem poprat. nějak mi to teď chybí. teď se spíš bojim. bojim se, že to nezvládnu. mimochodem viděla sem dneska docela zajímavej film... Ivetka a hora. o paní, která jako malá měla zjevení Panny Marie. nevim, jestli na to, že opravdu zjevení měla, věřim. ale jestli jo, tak to musí bejt obrovská změna kontaktu se světem...určitě je to zajímavý i z psychologickýho hlediska, jak pak ta paní žila dál...

...dneska k nám měl proslov ředitel...bylo to jako vždycky..dokáže se rozpocvídat na celý hodiny a přitom se neposunout o moc dál...tentokrát to bylo na téma, že přírodní vědy mají dle něj větší uplatnění než humanitní. v tom s nim asi musim souhlasit, že jsou tam asi větší příležitosti, ale štve mě na něm, že on humanitní vědy vyloženě nenávidí a ani v nejmenším nepodporuje...to je pak těžké, když takový člověk má být ředitel všeobecného gymplu..prostě průšvih...trochu mě to všechno ale přivádí na tenký led...mluvila sem o tom pak s lidma..a z toho pramení můj strach. bojim se, že nemam budoucnost. je to takovej existenční problém. a do toho ještě jeden.

vždycky když mam tyhle večerní lehce depresivní nálady, namaluju si úplně černě oči. nevim proč. vždycky mě to k tomu táhne...černý linky..víčka....nechápu to...jindy to nedělam..nemam na to čas ani trpělivost...ale v takovejch chvílích mam nějakou potřebu to udělat.

no nic....mějte se