Silvestr

Je 29.12. Dva dny do konce roku. Už teď vím, že tenhle rok dopadne fiaskem. Fiaskem? To bude třešnička na dortu. Poslední hřebíček do rakve.
Stále hypnotizuji telefon a doufám, že bys možná mohl napsat „hele, kotě, tak teda budem na Silvestra spolu, nechci, abys byla sama“ a ono nic. Proč taky, že? Tři roky… Jsem tak blbá blbá blbá.. všechno jsem zahodila.. a ty jsi to odhodil snad ještě dál.
Co teď? Nezbývá mi nic jiného, než setřít slzu, zvednout hlavu vzhůru a uvědomit si, že lepší už to letos nebude. Co se dá dělat no, tak stylově oslavím příchod toho dalšího roku… S chlastem a slzama.
Stejně je ti to jedno, co se mnou bude… teda aspoň tak mi to přijde.. Žiješ si svůj život a já jsem už jen doplněk… něco, co se může s klidem vypustit.

Jo, proč vlastně nebudu s kamarádkama? To je jasný, ty budou se svýma protějškama, mám jim dělat křena? Dík, nechci. Koukat se na ty zamilovaný páry a myslet na tebe.

Jo, užij si to, hezky to oslav, já budu sedět doma a oplakávat tenhle pitomej rok a to, jak to všechno dopadlo.

Co záleží na slovech? Co na tom, co cítím? Co na tom, co chci? Ty jsi tady ten, co rozhoduje.

Každém dělá chyby, tak proč nemůžu dostat ještě jednu šanci?

JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK, takhle to vidím… a takhle asi dopadnu.. Super vyhlídky..

P.s. Miluji Tě? Jakou to má váhu letos a jakou příští rok?