Tvoje pochopení

Zavru okno, kdo tě již po několikáté přesvědčuji o svých důvodech, proč pracuji v baru. Nereaguješ, děláš, že spíš…
Jistě, nejsme spolu, ale přesně moje práce je to, co nám brání být spolu. Nebo aspoň jeden z důvodů, říkáš. Proč ale nedokážeš pochopit, jaký k tomu mám důvody?
Moje práce mě už dávno nenaplňuje tou radostí jako dřív. Bavilo mě míchat koktejly a mluvit s lidma různého věku. Práce se mi znechutila, ale musím tam zůstat.
Nevíš proč?
Říkala jsem ti to tolikrát a tolikrát jsi to nechtěl pochopit… Peníze. Je to pro mě zlatej důl. A sám víš, že je potřebuju. Na co? Jen si vzpomeň, je to pár dní zpět, co jsme se bavili o odstěhování se do vlastního bytu. Ať už bych tam byla sama nebo s někým. Na to je potřebuju. A na školu. A na to, abych nemusela říkat mamině o každou korunu. Vždyť víš sám jak to je.
Proč to nechceš akceptovat?
Proč nechceš pochopit, že to nemám jako seznamku, ale jako zdroj peněz?
Proč zrovna tohle je takovej problém?
Nikdy bych po tobě nechtěla, abys nechal práce, kdybych věděla, jak na tom jsi a že ty prachy potřebuješ.
Proč máš sakra takhle sobeckej postoj? Proč? Proč mi nikdy na tyhle otázky neodpovíš?
Proč nedokážeš pochopit, že chci tebe a ne nějakej omyl z baru?

Proč nerozeznáváš, co je pro mě důležitý? A co je pouhá nutnost?

Zamyšleně se podívám na zprávy od tebe… proč se nenajde někdo, kdo by ti viděl do hlavy a zodpověděl mi moje otázky, když ty to neuděláš.

Proč mě nechceš pochopit a dát mi v tomhle šanci?

Sakra.. Je na světě někdo, kdo je schopnej mi odpovědět???
Nesnáším to tam… Nesnáším ty lidi… Nesnáším to, že mě nechceš pochopit, že nemáš ani snahu mě pochopit…
Vždyť já bych byla taky radši někde v normální práci za stejný peníze, kam bych chodila ve dne a v normální čas se vracela domů. V práci, ze které bych nesmrděla tím oporným kouřem z cigaret.
Chci toho tak moc? Tvoje pochopení…