Myšlenky deštivého dne

Když se tak rozhlížíte kolem a sledujete jak život okolo vás běží, uvědomujete si pomíjivou hodnotu vašich slz, smíchu a všeho co jste schopni ze sebe vytřískat. Chováním se zapisujete do dějin místa a smíchem do dějin lidských myšlenek. Správnou toninou hlasu reagují lidé okolo vás.
Posloucháte, vnímáte . . . . . sami sebe . . . . lidi okolo mluví a vy vnímáte, asi myšlenky, asi pocity, asi okolní vítr a déšť.
Všechno se to nějak převaluje ve vaší hlavě a vy? Vy jen vnímáte svůj vlastní svět, tužkou píšete na papír. Co? Přece svojí přítomnost.
Ano, svojí přítomnost která se stává díky tužce a papíru zapsanou minulostí.
Prší a vy se díváte z okna na deštivý den, který byl ještě ráno jasný a pronikal skrz vaší skvělou náladu. Stávala se ještě lepí, pochopitelně.
Ze slunce se najednou stal déšť, pro někoho mnohem krásnější než slunce, pro někoho důvod vytáhnout si deštník.
Barevný obrovský deštník pod kterým se schovávají všichni ti, kteří chtějí utéct před krásou přírody.
Před kapkami deště které by jim něco mohli připomínat . Před touhou být jako malé dítě a poskakovat v dešti a zpívat “I´m singing in the rain!”.
Každým dnem, hodinou, minutou, sekundou se stáváte někým, kým jste vždycky chtěli být, tedy . . . . . sami sebou .
Rozvoj téhle myšlenky by byl k ničemu, ale napomáhá k jejímu pochopení aspoň ten pocit, že jste to vymysleli vy sami.
Uvědomujete si, jak se chcete chovat a jak se chováte. Uvědomujete si, že chcete nosti modrá svetr místo červeného, ře už nechcete nosti ty hrozné korále nýbrž ty krásné modro žluté korálky.
Uvědomujete si, že nechcete být jen větříček, ale pořádný vítr, který už sakra něco dokáže. Uvědomujete si, že nechcete být jen kapka vody nýbrž déšť.