přidáno 02.11.2008
komentářů1
čteno897(9)
chvile, kdy uz litost nejde dat najevo. nemuzete tem lidem pomoct, mate pocit, ze cokoliv, co udelate, bude lacine gesto. cas se najednou rozklada do castecek, ktere vas obklopuji. vic nez jindy. chapete plynuti casu.

je to sileny. moje impresionisticky predstavy zustanou na skle autobusu. chci tu vuni. chci to jako driv...chci zas septat tu basnicku, citit se trochu trapne a pak ziskat ujisteni, ze vsechno je v pohode. ze se neni ceho bat.

/pry sem jedina, ktera je hodna a neudelala z tebe blbce. to je fakt. zato tys udelal trosku ze me./

premyslim pred spanim. nepripoustim si, ze rano me to bude vsechno cekat znova. rano radsi pripoustim vsechno. a nebo nic, krome kafe. a drumandbassu.

live your life
přidáno 10.11.2008 - 18:28
(et moi aussi)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
zrovna.posloucham-soundtrack_k:amelii : trvalý odkaz

Následující deník autora : luxus
Předchozí deník autora : nech zavřené oči

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming