můj chouchou.

Chtěla bych tě milovat
v jiný době.
V době permanentní revoluce umění,
v době neustálýho flámu
v pařížskejch tančírnách.
Odmítala bych věrnou lásku
a pozdě v noci vyhazovala vysoko nohy
při kankánu.
/ a do rána byla jen tvoje /

Chtěla bych se probouzet
do mrazivejch dopolední
v nezadejchaným pokoji.
Tělem bych byla ulice,
nestálý touhy
a předstíranýho studu.
Nahá a rozervaná milenka
se zelenou stuhou ve vlasech.
Oddaná a s laciným vystupováním.

/ "Cigaretu?" /



Milovala bych tě...
Ale asi jinak,
než bys to chtěl.
Vracela bych se pozdě v noci,
byla na tebe hrubá ...
Odpouštěl bys mi.
Já tobě ne.
Nedokázala bych uchopit tu lásku,
tu krásu.

Nezlob se.
Každej bychom byli jinejma lidma,
s rozdílem moc velkým
na takovou lásku,
po který bychom oba toužili.

Mon chéri,
můj chouchou...



/není to krásná lež?/