Zpět mezi živými

Tak jsem se po prázdninách konečně dostala domů (myslím na Psance, doma jako doma jsem už čtrnáct dní). Zatím jsem se moc nepředvedla, co se týče básniček, ale to přijde. Začal totiž hektický rok. Ne, že bych hodlala psát básničky o maturitě nebo (určitě neúspěšných) zkouškách na bohemistiku, to ne, ale i tak nebude o inspiraci nouze. Mým oblíbeným telefonem a odcházejícím létem počínaje a stále se navracejícím fotbalistou konče:-) Kdo to nechápe, ať to neřeší... Mimochodem v poslední době mě všichni štvou, takže ať to radši ani nekomentuje, aby chudák nedostal nezaslouženě vynadáno. Nejhorší je to ve škole - všichni dělaj, že letos to nebudete mít tak jednoduchý, holoubkové, ale na to už jim po sedmi letech neskočíme...nezbývá, než než zavřít oči a přežít to. A neumřít jako posledně.
Prozatím budu končit a budu se snažit vyplodit příspěvek do soutěže....