|
roztáváme v prvních slabých paprscích krutého slunce, ach lásko, ty bezcitná bestie
 05.03.2025 5 14(2) |
Jaro a já
V záhybech dne
hýbe se cosi
jak šlojíř nevěst
jak záclona tiché odevzdanosti –
možná jen vítr,
možná mládí,
mládí co pádí.
Jdu ulicí, ulicí plnou
studentských rozkoší
s kapsama plnýma
valentýnských rekvizit,
spíš suvenýrů
Harampádí.
A mladí pádí kolem.
Vrážejí do mě a strkají,
otírají se o mě a třou.
Jsou krásní,
ale nevědí to.
Jsou ztracení,
a je jim to fuk.
Jdu tupě po své
vyšlapané cestě,
trajektorii dobytých snů
s rukama v kapsách
s kapsami plnými
bezradných ruk.
Zas o rok starší
než jsem byl včera
- vybledlá šmouha
na hladině nebes,
vzedmutá touha
co v srdci hraje
unylou sonátu beze slov,
zoufalé hodiny
zrozené ze stejně
zoufalých vteřin;
Obloha v šálku čaje
– tak modrá a prázdná,
že jí téměř věřím.
V záhybech dne
hýbe se cosi
jak šlojíř nevěst
jak záclona tiché odevzdanosti –
možná jen vítr,
možná mládí,
mládí co pádí.
Jdu ulicí, ulicí plnou
studentských rozkoší
s kapsama plnýma
valentýnských rekvizit,
spíš suvenýrů
Harampádí.
A mladí pádí kolem.
Vrážejí do mě a strkají,
otírají se o mě a třou.
Jsou krásní,
ale nevědí to.
Jsou ztracení,
a je jim to fuk.
Jdu tupě po své
vyšlapané cestě,
trajektorii dobytých snů
s rukama v kapsách
s kapsami plnými
bezradných ruk.
Zas o rok starší
než jsem byl včera
- vybledlá šmouha
na hladině nebes,
vzedmutá touha
co v srdci hraje
unylou sonátu beze slov,
zoufalé hodiny
zrozené ze stejně
zoufalých vteřin;
Obloha v šálku čaje
– tak modrá a prázdná,
že jí téměř věřím.
06.03.2025 - 10:06puero: Tak jsem se v tom našla, protože mě na mdž čeká každoroční zúčtování :)
06.03.2025 - 09:50Leslie: Hanulka: Nejsem březnový. Jsem červnový blíženec. To jen, že s jarem se člověk mojeho ražení cítí starší s každým dnem.
06.03.2025 - 09:21Tak vám oběma sympaťákům dodatečně k narozkám přeji hodně pohody, radosti a lásky !
06.03.2025 - 08:56Ty jsi taky březnový? Možná že jsme se o tom kdysi bavili a jen jsem to zapomněla. Jestli teda není z šuplíku, ale myslím že ne, má takovou čerstvou vůni. Baví mě ty opakující se motivy z trochu jiného úhlu, hlavně kapsy plné bezradných ruk. Jen nevím, jestli by v tom posledním řádku nemělo být “jí” (věřím komu čemu, té obloze, jestli to nebylo myšleno jinak).
06.03.2025 - 08:09puero : melancholická reflexe nad časem, a čeká tě ještě dlouho. To mi věř. Ale hezké.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jaro a já : trvalý odkaz
Předchozí deník autora : Jen stín svého Já
