roztáváme v prvních slabých paprscích krutého slunce, ach lásko, ty bezcitná bestie
![]() ![]() ![]() |
Jaro a já
V záhybech dne
hýbe se cosi
jak šlojíř nevěst
jak záclona tiché odevzdanosti –
možná jen vítr,
možná mládí,
mládí co pádí.
Jdu ulicí, ulicí plnou
studentských rozkoší
s kapsama plnýma
valentýnských rekvizit,
spíš suvenýrů
Harampádí.
A mladí pádí kolem.
Vrážejí do mě a strkají,
otírají se o mě a třou.
Jsou krásní,
ale nevědí to.
Jsou ztracení,
a je jim to fuk.
Jdu tupě po své
vyšlapané cestě,
trajektorii dobytých snů
s rukama v kapsách
s kapsami plnými
bezradných ruk.
Zas o rok starší
než jsem byl včera
- vybledlá šmouha
na hladině nebes,
vzedmutá touha
co v srdci hraje
unylou sonátu beze slov,
zoufalé hodiny
zrozené ze stejně
zoufalých vteřin;
Obloha v šálku čaje
– tak modrá a prázdná,
že jí téměř věřím.
V záhybech dne
hýbe se cosi
jak šlojíř nevěst
jak záclona tiché odevzdanosti –
možná jen vítr,
možná mládí,
mládí co pádí.
Jdu ulicí, ulicí plnou
studentských rozkoší
s kapsama plnýma
valentýnských rekvizit,
spíš suvenýrů
Harampádí.
A mladí pádí kolem.
Vrážejí do mě a strkají,
otírají se o mě a třou.
Jsou krásní,
ale nevědí to.
Jsou ztracení,
a je jim to fuk.
Jdu tupě po své
vyšlapané cestě,
trajektorii dobytých snů
s rukama v kapsách
s kapsami plnými
bezradných ruk.
Zas o rok starší
než jsem byl včera
- vybledlá šmouha
na hladině nebes,
vzedmutá touha
co v srdci hraje
unylou sonátu beze slov,
zoufalé hodiny
zrozené ze stejně
zoufalých vteřin;
Obloha v šálku čaje
– tak modrá a prázdná,
že jí téměř věřím.

No, to bylo počteníčko, melancholie starce, doufám tě čeká jestě mnoho jar a mnoho lásky

Jsem v patek paril s neznamejma mladejma. Prisel jsem domu v sobotu rano. V osm. Za zpevu ptaku. Sel jsem pesky pres pul mesta podel reky. A na rodinku jsem se tesil. Ted ziju drobet bohemsky, ponevadz jdu 25.3. do narkozy, z abscesu zustala fakt ta pistel. Píštěl. Jak by rekli mladi WTF.
No a dnes jsme v praci hledali dreviny dle pupenu. Jsem jen nastrcena loutka.
Ja su taky blizenec, navic narozen na den deti. 1.6. mi je 40. 40!
A k basni? Dobryyyyy.
Zdravi te Pilsner Urquell a Griotka z Pradla.
No a dnes jsme v praci hledali dreviny dle pupenu. Jsem jen nastrcena loutka.
Ja su taky blizenec, navic narozen na den deti. 1.6. mi je 40. 40!
A k basni? Dobryyyyy.
Zdravi te Pilsner Urquell a Griotka z Pradla.

puero: Tak jsem se v tom našla, protože mě na mdž čeká každoroční zúčtování :)

Leslie: Hanulka: Nejsem březnový. Jsem červnový blíženec. To jen, že s jarem se člověk mojeho ražení cítí starší s každým dnem.

Tak vám oběma sympaťákům dodatečně k narozkám přeji hodně pohody, radosti a lásky !

Ty jsi taky březnový? Možná že jsme se o tom kdysi bavili a jen jsem to zapomněla. Jestli teda není z šuplíku, ale myslím že ne, má takovou čerstvou vůni. Baví mě ty opakující se motivy z trochu jiného úhlu, hlavně kapsy plné bezradných ruk. Jen nevím, jestli by v tom posledním řádku nemělo být “jí” (věřím komu čemu, té obloze, jestli to nebylo myšleno jinak).

puero : melancholická reflexe nad časem, a čeká tě ještě dlouho. To mi věř. Ale hezké.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jaro a já : trvalý odkaz
Následující deník autora : Konec jízdy
Předchozí deník autora : Jen stín svého Já