sestkrat kavu prosim

ja toho kluka nechapu.
dava tolik a nechce vubec nic.

prej proc se mu nedivam do oci......kdyz sem se na to sama sebe ptala, asi sem brecela. uz radsi nevim. mozna to jen zastira tech sest kafi, co sem si nepretrzite varila u noci filmovejch nadeji. napadlo me, ze by neco takovyho mohli delat taky pro basniky :))

asi se bojim. nechci aby ve mne lidi mohli cist jak v naky knizce. nechci aby videli ten strach. nechci bejt az tolik citelna. chci bejt otevrena, ale ne takhle. asi bych rada byla pro lidi neco jako poezie, kterou uplne nechapou. ale da se ji porozumet. v naznacich.

sem stastna. jo, sem. i pres tohle vsechno je to fajn obdobi, kdy sem relativne spokojena se svym zivotem.

a poprvy v zivote sem dneska upekla strudl. co z toho? nic, to ja jen tak.