Na dotek

Jsem jen smutna z toho, ze uz pro sebe nejsme stred vesmiru, ze uz se tak necejtim. Cejtim se jako kdyby vse tak nejak uběhlo. Voda plyne .. a my s ni. Kam zmizel ten pohled radosti, ze me vidis? Kam zmizelo to Tvy objimani, ze jsi me skoro nepustila z náruči? Kam zmizel ten fascinovany vyraz, ze jsem vedle tebe?
Rikala bych ti kazdy den, ze ses krasna … mela si to rada. Ted ani nevim, jestli to rikam a neco to v Tobe vyvola. Spis mam pocit, ze bys mi nejradsi rekla, ze to slyset nepotrebujes … jak smutné… nevim, co se ti honi hlavou a nevim, jestli vuci mne citis to same … je mi hloupe pred tebou chodit naha, protoze si myslim, ze uz se ti nelíbím jako driv. Ty oci se na me nedivaji, bud se dívají do telefonu.. a nebo jinak… jakobych proste jen byla. Ale ja se cejtila viděna. A vim, ze ty taky. Cejtila jsem neco, co jsem necitila nikdy, ses prvni clovek, za celej muj zivot, kterej cejtil lasku, ve stejny cas, ve stejnou chvili. Bylo to tak moc silny, ze se nedokazu smířit s tim, ze uz to neni … byla jsem nervozni z toho, kolik mam lasky a Tvy Miluju te bylo jako pozorovat novej zivot, co chce jit na svet. Presne tak jsem se citila. Stastna. Viděna. Naplněna. Ta laska byla vsude kolem. Musel ji citit kazdej co byl v nasi blizkosti. Tenkrat v Táboře na prvni snidani….



Otočila jsem se zady a pritulila ses. Nesnesla si to, ze bych k Tobe byla zada a ty u me nebyla..
nikdy nevymazu chvile ze svy hlavy a ze svyho srdce. Vim, ze tohle si navzdycky ponesu sebou. A doufam, ze nekdo uciti takovou lasku, kterou jsem mohla ja. Doufsm, ze to mezi sebou bude mit kazdy a zustane jim to na veky. Tohle ale musi mit dva.
Mrzi me, pokud sem ti vsechno vzala. Pokud jsem tvoji lasku poslapala a ty si ji musela nekde v sobe pohřbít.
Verim tomu, ze za tohle cele muzu ja. O to vic me mrzi, ze jsem to nezvladla. Mrzi me, ze si to nezvladla ani ty a neustála to. Ale tyhle veci pp Tobe nemuzu chtit. Jen moje romanticka duse veri na dobry konce a na to, ze kdyz to toho rytmu vypadne jeden, ukociruje to ten druhej. Proto jsou dva.
Citim, ze jsme se ztratily obe. Ty nevis co mas delat a ja toho rikam hodne. Snazim se chovat tak, jsk jsem se chovsla driv.
Vazne Te chci objimat, libat, chci Te hladit, divat se na tebe .. chci Te milovat.. chci at me hladis, at se me dotykas, at semnou spis.

•
•
•

Miluju to, jak vzdychas, jak me libas a doufam, ze si to jeste nekdy budeme rikat .. a nebude to tak, ze to nepotřebujeme.. … pro me tyhle veci nejsou samozrejmost. Tyhle veci jsoiu křehký a tyhle vsechny veci, se maj rikat porad, dokud je jeste cas. Dokud jeste jsou. Rikala jsem je malo…. Nechapu proc.
Zajimalo by me, jsk by nase dovolena vypadala o par mesici driv … a tebe ?


Mrzi me to…
Moc me to mrzi….
Omlouvam se za vsechny slova, co jsem rekla.

A vim, ze tohle mi zustane dlouho. A ja doufam, ze i kdyby se nase cesty rozdělily, tohle mi nezmizi…
Protoze ja to chci mit. A schovam si to do ty krabicky, zavazu cervenou stuzkou, s velkou masli a ty treba prijdes a budes ji chtit otevrit.

Udelala bych vsechno, aby to bylo tak, ze bychom byly stastny.
Je mi jedno, ze mame kazda rada jine veci.
Lasku mame spolecnou….teda alespon doufam, nebo i ta laska, je jina?




Miluju Te kazdy rano znova.