-upside down-

Všechno je vzhůru nohama a ja si marně snažím vzpomenout, jestli jsem se někdy takhle cítila na živu…

Vždycky jsem se za něčím hnala. Vždycky jsem chtěla něco víc a nedosáhla na to. A myslela si, že se dotýkám vesmíru. Přitom všechny moje cesty se klikatily a vedly mě jen k sobě …
Tam, kde jsem se ztratila a byla přesvědčena, ze se mi to znovu nestane, jsem se ztratila znovu…
A tak jsem se neustále ztrácela a nacházela
Snažila se někde po cestě popadnout dech
A vždycky se našel někdo, vedle koho jsem si odpočinula
A běžela dál
Štafeta
Můj život je jak štafeta
Nebo špageta
Nevim

A teď ?
Svět je vzhůru nohama
Ten můj
Tak nějak hezky
Najednou seš ty, Tvý úsměvy, pihy kolem nosu a očí, co se pořád smějou
Nesnažím se ti počítat kolik máš pih
Ani se nesnažím najít něco, co je výjimečný a co mi Tě nějak připomene
Na co si vzpomenu a řeknu si třeba
.
.
Nesnažím se
A o tom to celý je …
Vidím Tě před očima celou, bez toho, abych se snažila zapamatovat si věci
Vidím Tě, jak ležíš, jak se díváš
Jak občas nevíš
Jak seš nesvá
Jak pochybuješ
Jak seš křehká
Jak seš slabá
Jak seš silná
Vidím Tvý slzy, i když jsem je neviděla téct ..
vidím Tě a vidím, že chceš, abys byla viděná..

Můj svět je vzhůru nohama, kvůli Tobě
A ja ti za to děkuju
Je to poprvé, co se neženu za nemožným
Jen jsem
Procházím se tímhle krásným místem, na kterým jsem kvůli Tobě
Rozhlížím se kolem sebe
A i když je všude popadané listí a napadl sníh
Vzduch je chladný
Ve mně všechno kvete
A já nemám strach
Protože vím, že ani ty ho nemáš ..

Mám svět vzhůru nohama
A od týý chvíle
Ho

M
I
L
U
J
U


.
.

Děkuju, že když usínáš , usínáš s úsměvem
Děkuju, že s ním vstáváš
A děkuju , že díky Tobě vím, že umím být lepším člověkem. Vždycky jsem tomu věřila. A teď můžu zase o kus víc.




*N*