Odpověď na komentář k povídce 13

Sebastián Wortys: Těší mě, že mám podle tebe potenciál psát i další dystopická díla. Mnohorukost je pro mě zajímavý motiv již od mládí; jedna z postav mého prvního nedokončeného románu se jmenovala Albína Čtyřruká a čtyřrukost u ní byla hlavně způsob, jak poukázat na to, jak se školní kolektiv vyrovnává s „odlišným dítětem“, což tehdy přímo souviselo s mými vlastními zkušenostmi. (Kdybych tehdy měl/a více znalostí, mohl/a jsem k tomu použít třeba reálně existující šestiprstost nebo upoutání na invalidní vozík a fungovalo by to stejně.) U tohoto tématu se mi pak ta mnohorukost prostě hodila a velice dobře k němu zapadla.

Mimochodem, jádrem sdělení této povídky mělo být právě to, že obsah normality se s časem a generacemi mění, a to, že to, co se děje nyní, by lidé před 40 lety považovali za šílené, pravděpodobně znamená, že to, co se bude dít za 40 let, bychom nyní považovali za šílené my. Vedlejší motiv, kterého si asi ještě nikdo nevšiml, je tam to, že Alex Slezina má na jednu stranu odpor ke sledování reklam, ale na druhou stranu na jejím vlastním blogu ji ty reklamy živí, a tak pobízí čtenáře, aby si tam vypnuli ad-block. Není to trochu pokrytectví? A existuje v tom vůbec nějaké správné řešení, které neštve tvůrce proti čtenářům?

Ustálení způsobu sdílení textů bude vyžadovat vznik sociálního smíru mezi lidmi, kteří ty texty produkují, a poskytovateli prostředků k jejich šíření. Takový se nyní teprve hledá a trochu mě mrzí, že stát v této oblasti rezignoval a víceméně tam ponechává „právo silnějšího“.

„...................... (skryto)“ — Toto bylo jen východisko, abych tam nemusel/a psát nějakou (potenciálně skutečnou) e-mailovou adresu. Pokud budu někdy psát druhou verzi, budu to muset popsat srozumitelněji nebo tam dám obrázek se zakostičkovanou adresou.

„spodní ruce“ — Vůbec by mě nenapadlo, že by v tom nějaký sexuální podtext mohl být. Ale faktem je, že někteří lidé ho najdou skoro v čemkoliv, zvlášť pokud se to hýbe. Určitě i kůň má sexuální podtext, o kentaurovi nemluvě...

„Ale myslím, že by se tam hodil pojem „lokální anestezie““ — Máš pravdu, lokální anestézie by byl ten správný pojem.

„to vypadá, že spojování nervů nebylo součástí operace“ — Vycházím z předpokladu, že při operaci došlo k napojení nervů v oblasti páteře, ale mozek se s tím musel vyrovnat později. Když se narodí dítě s těžkým poškozením mozku, může trvat mnoho měsíců, než se mozek přeuspořádá, aby se poškozeným oblastem vyhnul, a je k tomu potřeba právě fyzická stimulace; léky podporující růst nervových spojení jsou v takové situaci k ničemu, protože není potřeba, aby těch spojení vyrostlo co nejvíc, ale aby vyrostla správně a funkčně.

Také předpokládám, že se při operaci snažili vyhnout napojení na intenzivně používané nervové dráhy, aby nevznikalo právě to, co popisuješ: „že člověk by chtěl pohnout třeba starou levou rukou a pohnul by současně(...)“. Do mozku tedy začaly proudit signály, které mozek neuměl vyhodnotit a musel se nejprve rozhodnout, jak je zpracuje. Většina činnosti mozku probíhá zcela mimo vědomí, takže předpokládám, že než si člověk ty signály začne uvědomovat, musí to nějakou dobu trvat. Také předpokládám, že nervová spojení jsou duplexní — když do mozku přicházejí zprávy z určitého nervu, může stejným nervem poslat odpověď.

Nemyslím, že je spojení s CNS podmínkou životaschopnosti téměř čehokoliv. Vždyť lidé s přerušenou míchou jsou ochrnutí, ale ochrnutý zbytek těla jim bez větších potíží funguje. Životně důležité funkce se většinou regulují spíš hladinami hormonů, srdce má automacii a plíce spojení s mozkem sice vyžadují, ale vystačí si s hlavovými nervy.

„Pokud by však nějakým způsobem bylo myslitelné vytvořit nervová spojení dodatečně“ — Pokud vím, neurony se neumějí rozmnožovat, mohou však vytvářet velké množství i velmi dlouhých výběžků a připojovat se jimi na jiné neurony v dosahu, takže vytváření nových spojení možné je, ale musí to být výběžky existujících neuronů.

„provést genetickou modifikaci zygoty“ — Technologicky možná, ale má to i politické hledisko. Třeba v USA je dnes normální olej z geneticky modifikovaných plodin, v Evropské unii je zakázaný. V povídce vycházím z předpokladu, že experimentování s novými genetickými modifikacemi člověka je tam stále zakázané (ačkoliv mohou být dovolené některé konkrétní modifikace osvědčené z minulosti).

„„Nechci na komentáře odpovídat po cestě, to by mi opravdu zničilo životní styl.“ – Nejsem si jistý, kolik lidí tu větu v dnešní době pochopí nějakým přiměřeným způsobem.“ — Jak ji chápeš ty a jak si myslíš, že ji lidé budou chápat?

„Vztahují se obdobné licenční podmínky na něco už existujícího, nebo tě to jen tak napadlo?“ — Pokud vím, u většiny placených softwarových služeb bývá licence vázaná na osobu a zavazuje uživatele neumožnit přístup ke svému účtu komukoliv dalšímu. Pokud bys zašel do prakticky jakékoliv větší firmy a nabídl jim hodně peněz za to, když ti půjčí běžný firemní počítač se vším softwarem, který na něm je, nejspíš bys zjistil, že i kdyby chtěli, nesmí to udělat, protože tam nějaký program mají licencovaný jen pro zaměstnance a cizí osobě ho zpřístupnit prostě nesmí. Je samozřejmě otázka, nakolik jsou tato právní omezení vymáhána i mimo firmy; to nevím, i když jsem kdesi četl/a, že někdo si prý zajel na dovolenou na Ukrajinu, a když se vrátil, jeho placená streamovací služba ho zabanovala, protože to, že se na jeho účet přistupovalo ze zahraničí, považovala za důkaz, že ho zpřístupnil cizí osobě. Takže nějaké vymáhání tam asi bude, i když to bude jen drobounký zlomek toho, na co by podle zákona měly ty firmy nárok.

A mimochodem, to „Touhle dobou už bys druhým párem rukou hrála tenis“ mi připomnělo tuto reklamu: https://www.youtube.com/watch?v=ftJ9qGJLnd8 (je to sice ping-pong, ne tenis, a ruce jsou tam tři, ne čtyři, ale podobnost je tam stále vysoká).