Jaro

Paprsek slunce zavítal k mému pracovnímu stolu. Něžně mě vzal za bradu a přinutil mě zvednout zrak od monitoru. Pohlédnu z okna. Ostrá sluneční záře prosvítila šedé město. Spolu s jasnou modrou oblohou vykouzlila lidem na ulici spokojené výrazy. Jaro. Pomyslím si blaženě. Moje nejoblíbenější část roku je tady. Zatoužím ucítit jarní teplo na kůži. Pohledem přehlédnu svou pracovní desku. Nic moc k vyřízení. Pouze jediný dopis, který bych jindy hodila do schránky až po cestě domů. Jako výmluva ale postačí. Beru dopis do jedné ruky a kelímek na kávu do druhé. "Jdu na poštu," brouknu ke kolegům, kteří mě stejně nevnímají opustím vězení.

Vzduch venku voní povědomě. Jako školní výlety, jako první lásky, jako bezstarostnost. Courám se směrem k poštovní schránce a najednou mám do všeho chuť. Po zimě zase začít běhat. Začít opět nosit lehoučké šaty. Plánovat prodloužené víkendy pod širákem.

Vhodím dopis do schránky a málem si radostně poskočím, když zamířím do kavárny pro kapůčo.
Úsměv mě neopouští ani když opět překročím dveře kanceláře.
Vždyť ke štěstí někdy stačí opravdu málo.