Journal de la nuit II.

Je teprv něco málo po desáté, nicméně já mám potřebu psát. A taky možná spát. Ale to až později.
Celou dobu je mým věrným společníkem nuda. Už mě občas trochu nebaví a nedokáže pochopit taktní narážky o svém odchodu.
Zpochybňuju své myšlenky na vteřiny, o kterých jsem dneska uvažovala nekonečně mnoho vteřin... /// takže co takhle jít se z toho raději vyspat??... ///
Je to zvláštní, že se bojím právě toho, co neumím pořádně pojmenovat a přitom je to tak strašně intenzivní.
Je třeba začít zase žít a dnes ráno se mi to nejspíš zase povedlo. Taky proto byl dnešní den tak strašlivě dlouhý. Alespoň si to bláhově namlouvám. Ikdyž spíš to asi bylo tou nudou. Kdo ví.

............................................................

Až se z našich těl stane strom života, nejspíš budu šťastná.