žabí log

když si myslíš že víš svoje ale pak ti dojde že do pokoje vejde se vás víc než jen člověk a ještěr a ještě že to není jenom tak, její příběhy a jeho znak jak mohyly co vystupujou z páteře a nic co sis myslela tak není když ti pod rukama svaly hrajou a jehla zajíždí až pod brnění, on je čarodějka ona klerik a pak se prohazují jako houpačky a kolotoče - naše kruhy se protínají v hlavě mám otevřený oči zaseklé jak desku od hendrixe

heilung bolest příběhy běloruská rána a sníh, krása a svět a my se vlastně všichni známe a jen na konci se bojím přijdu si že nikdo neposlouchá já slyším a přijímám ale mlčím jak ryba vytažená z vody jak věc která pořád na něco čeká

dochází k věcem znova jako by psala quixota
pomalu ve spánku znovu objevuje kruh
vracím se do minulosti jak had
zakousnutý do ocasu (čího)
tenké stěny jak od bulgakova
déšť
podívej
svítá
z druhé strany

bylo to krásné a teď se bojím