11.2016-12.2018: 30 veleděl z telefonu

Pořádek musí být a v telefonu se toho našlo až příliš, někdo by to možná nazval "blivajzy" různorodého stylu i kvality. Ale protože tu výplody mého chorého mozku za nočních bdění snad překážet nebudou a já bych je přece jen měl rád někde, kde se neztratí, tak ať z toho taky něco máš, milý internete...
Ano, skutečně to nejsou žádná veledíla a ne vždycky se mi podařilo je dokončit
A ano, občas recykluji sám sebe
A ano, kdyby se mi ani trochu ty básničky nelíbily, nedávám je sem

*****
_ _ _ 1-3, Do dřeva vyryté, Trochu šedé, _ _ _ 4-10, Parní lokomotivou, _ _ _ 11-14, An., Té (I-X), _ _ _ 15-17, Hlavně se nerozbreč, Boty, _ _ _ 18-19, Leslie, Píp, Za peníze, Do pekla
*****


_ _ _ (1): 20. 11. 2016, 1.40
Nezdá se, že by byla nablízku
ta krásná dívka z obrázku
Nezdá se, že vůbec nějaká,
sám ulehnout musím na záda
Než nasypou mě do urny,
už snad párkrát usnu s ní

_ _ _ (2): 22. 11., 1.53
Nálady se opakují
vrací se v kruhu
jenom dívky ne

Není to dojemné
Není to dojemné

Že stále odcházejí
snad hledat duhu
snad cestu do Libye

Rozhodně ne však mne

_ _ _ (3): 27. 11., 2.00
Už místo do očí
dívám se do polštáře
Modré či zelené
všechny mě sledují
potají
a prý vypadám staře

Kéž se to otočí
a ze svého polštáře
modře či zeleně
bez růžových brýlí
uvidím ji
zas – třeba na jaře

Do dřeva vyryté: 26. 12., 2.46
Ztrácí se lidé a ztrácí se sny
když ztrácí se radost z očí
spící princezny
Tak drsné má požadavky!
Však udělám pro ni, co mě leká
a zkusím chvíli zdravě jíst –
kousnu do jablka!
Ztrácí se slunce nad mraky,
smutný je konec pohádky:
Tím jen stěží získám ji a věno…
Snad s ní alespoň nad rakví
budu mít jméno

Trochu šedé: 15. 2. 2017, 3.00
Na stropě vzkazy jsou nepřečtené,
vysoko příliš však k rozluštění -
recepty na štěstí? Myslím, že ne,
nic takového snad ani není
Přesto však každý, kdo chvíli hledí
za těžké noci vzhůru na zádech,
snaží se hodiny, čtyři, snad i v šest
do stínů schované přečíst odpovědi

Šedý je strop, ba šedší je svět,
ach, jak bolí to náhlé poznání!
Dělej, vstávej, probuď se, hned!
Snad blouzníš jen ze spaní
Ale ve světě možná už někteří vědí,
co skrývá se za onou slepou touhou,
možná, že tam mi schopnější pomohou
do stínů schované přečíst odpovědi

Šedý je svět, leč nejšedší jsem já,
celý jsem z té barvy zrozený,
příroda snad dobře to vymyslela -
není to černá a ani bílá to není
Ale ano, najdou se i ti, kdo tvrdí,
že všechno z pestrých je barev...
Nu, pro řešení úkolu zbytečný je to řev -
do stínů schované přečíst odpovědi

Raději ať něco chytrého k tématu poradí
fénixu čekajícímu, než zrodí se znovu
Alespoň jako popel už snad dokážu
do stínů schované přečíst odpovědi

_ _ _ (4): 19. 3., 2.12
Jediný prášek mi
vyřeší problémy
je to ten na spaní
– nejspíš

Pak jsi tu a nejsi tu
vždycky do úsvitu
vedle na polštáři
– spíš

Snad dojdem k oltáři
rychle se vyjádři
že chceš být mou paní
– ne, spíš

_ _ _ (5): 21. 3., 2.06
Zvoní zvon hlava praská
zvoní zvon zvoní zvoní
tvůj hlásek přelíbezný
jak sirény mě láká

Láká, třeba do Francie
buší mi srdce už pár roků
vidíš jak po tvém boku
člověk tak nějak žije

Těším se na návštěvu
města všech romantiků
ač ztroskotám na parníku
a rozbiju si hlavu

Narazím, nač rvát si vlasy
jak srdce do vší tvé krásy

_ _ _ (6): 18. 4., 1.07
Fixou po stěnách píšu ti vzkazy
pár je to hezkých slov, dost je to frází
mnohokrát prostě jen že mi tu scházíš
jindy jen nějaký klikyhák

Chybíš tu, ty a tvoje vlasy
vítr snad do všech stran je rozhází
neboť dotýkat se jich toužím
a dívat se na ně zrovna tak

_ _ _ (7): 14. 6., 0.24
Na pozadí studentské euforie
zběsile pes na měsíc vyje
za úderu zvonů kostelních
přeje si jeho pád a rozbitý čenich

Na pozadí studentské vřavy
dvě poslouchám venku krávy
bučí tam že nejdýl v Hodoníně
do žaludku udeřit chtějí silně

Lidovky se psem venku vřeští
snad zmlkli by aspoň v dešti
když nemohou v nočním klidu
nekazit jiným životní bídu

_ _ _ (8): 21. 6., 2.30
Prý už zase bude léto
– dvaatřicet ve stínu
Než vanilkovou zmrzlinu
ještě trochu sněhu chce to

Hromadu sněhu a tebe v ní
živého andílka s křídly
Šťastný ten, kdo s tebou bydlí
mnohem snáz přežije v horkém dni

Nejspíš ani nikdy neumře
cítit se bude jako v ráji
Jistě tam mnozí cestu znají
mně však nic už nepomůže

Nic, vůbec nic mi nepomůže
jenom sníh v barvě tvojí kůže

_ _ _ (9): 22. 6., 1.50
Možná jsi za oknem
a možná tam nejsi
Možná se ztrácíš ve vesmíru
zhruba jako já svoji víru

Víru ve svět, víru v nás
víru v lepší zítřky
I tak je tady dobrý místo k žití
když se ve tvým okně svítí

_ _ _ (10): 24. 6., 2.44
Jistě,
jsi dokonalá
ale já ne
Co když to tak nezůstane
a co když mě
jednou taky budeš chtít?

Co když?

Šance je malá
však se známe
nemám žádné koně vrané
ani jiné
natož recept na štěstí

Nechtěj!

Je se mnou jen samá potíž

Parní lokomotivou: 14. 7., 0.28
Dávno je pryč radost ze života
dávno, tak dávno přejel ji vlak
vysoká je cena za úsměv

Dívka krásná tu přeskakuje pražce
dva kroky vpřed a krátký vzad
víc než chvíli zdá se jako by tančila

Dýl, mnohem dýl zdála se dokonalá
dvě noci, tři, nekonečný čas
V další vteřině jak pára byla pryč

Daleko, nejdál, dál než vlastní smrt
dívala se za mě až někam na hvězdy
v mašině své parní komusi mávala

Dost blbej konec řeklo by se
Dřevěnej kříž a jméno vyrytý
V krajině nikdy se nestaví

_ _ _ (11): 18. 8., 23.41
Už byly lepší dny
už byly pičo i noci
pořád se probouzím
a nevím co chci
– nevím nic

Už upadám do deprese
zase po pár vteřinách
vhodné stromy v lese
teď obdivuji rád
– vánoční

Už podzim volám
už ať je listopad!
další narozeniny ať mám
a věkem pojdu snad
– v řádu dní

_ _ _ (12): 24. 8., 1.33
Světlo, dej její nohu ve dveřích
a hlavu na polštáři
dej jazyk do Golemových úst

Dej, stačí jen pár doteků
z chvilky tak je pár roků
vždyť nejhezčí z řad andělů je

Dej, ať se přesto zdrží a
dej křídla nepřikrytá
ať se celý pokoj rozzáří

Dej taky oči veselé
by viděla kde že je
a být chtěla třeba věčně v něm

_ _ _ (13): 27. 9., 5.27
Nejkratší cesta do rakve
je zjevně skrze rýmu
Na postel zdá se padá svět
a já pod ním drsně hynu

Drcené kosti, z nosu krev
oči z důlků a potoky střev
Dej, ať je konec tomu všemu!
Nejkratší cesta do rakve je skrze rýmu

_ _ _ (14): 3. 10., 0.38
Mozek vynechává, zdá se mi
Myšlení bolí
Myšlení bolí
Bolí

Už hlava padá do kolen
Něco si přej
Něco si přej
Přej

Přál jsem si, než budu K.O.
Ale co?
Ale co?
?

An.: 3. 10.
Svět se hroutí, drahá An -
nemáš mě ráda ani trochu,
ač doufal jsem, že k sluchu
mi doletí slůvka krásná jen.

Na úrovni dítek, jež vzděláváš,
tuze rád bych jednou byl
a taky jsem vždycky snil,
jak mě po o k spánku ukládáš.

Ó, jak by bylo překrásné
být zas ve světě pískovišť,
kde jako Sněhurka nade všemi čníš
a kde mé bábovky máš za úžasné.

Svět se však hroutí, drahá An,
řekni, že je to jenom hrozný sen?

Té: 15. 10., 2.42
I.
Tak dávno tomu, dávno již,
co přemýšlel jsem, zda už spíš,
dvě minuty a nyní znovu.
Jak dlouho, dlouho asi
potrvá, než pro mě dáš si
svatební závoj na hlavu?

II.
Tabulka čokolády –
vstupenka do parlamentu
Tereza do vlády!
Toť ráj jak ve večerní Paříži,
jejž sledovat však nejspíš budu
jen zpoza jejích mříží

III.
Tam přes uličku, v dáli
sedíš tiše a nehnutě,
andělské skrýváš perutě,
žel těžko doletím výše
než pouťové labutě
a tak mi asi uletíš

IV.
Ticho a pískot v uších
zbyly jen a prázdný dům,
no není to k zlosti?
Jídlo žádné, v břiše kručí,
byl by to značný nerozum,
přemáhat chuť na sladkosti

V.
Tak málo stačí ke štěstí
pár úsměvů a neřestí,
ještě méně stačí mně.
Jen koruna pro krále
a princezna právnička,
určitě o nás bude knížka

VI.
Trochu pokory, koruna nebude,
už tak dost, že chtít ji smíš,
ani princezna za tebou nepůjde
Nic nepomohou růže rudé,
svým zjevem ji leda vyděsíš,
radši se oběs někde na půdě!

VII.
Tikají hodiny, tikají dlouze,
ne, nejsou to další Dopisy Olze,
natož snad nové Sonety Lauře
Stejně však vidím, křičím bez jazyka,
že po zmaru prahnu, jako Petrarca,
pasu se v bolestech a je mi dobře

VIII.
Tonoucí se stébla chytá,
ač lepší je praštit se tyčí,
pod vodu - do nebe - na obláček
je cesta pak mnohem kratší.
Když člověk netone, blbě se dýchá,
smilujte se, nebesa, nikde ani louže!

IX.
Terezo, proč jeho chceš a mě ne?
Snad že topil se v asfaltovým moři?
Jo, je to nóbl a málokdo to umí,
mně plíce zaplněj snad jedině rumy
Terezo, tak na tvoje zdraví,
jak západ slunce bude to dojemné

X.
To jméno tak mocně zní
jako zvony z Londonderry
a další zvony krvavý
Ještě jednou, to bude setkání!
Alespoň v kalendáři...
Terezo, na zdraví!

_ _ _ (15): 28. 11., 2.03
Ve zbytcích podzimu
ve spadaném listí
a ve značné zimě
tak nějak omylem
probudila jsi mě
tak nějak omylem
zase žiju
Radši bych spal do jara
do důchodového věku
ale když už jsi při mně
tak nějak omylem
už nechci, zatím ne¨

_ _ _ (16): 27. 12., 6.38
Nikdy se neptej, kolik ještě
dvě rána
dvě rána a jedna noc
Jistě krutá je budoucnost

Ani se nikdy neptej, kolik je
jedna ráno
jedna ráno a pár minut
Tak akorát čas bídně zhynout

Ne, nikdy se neptej, kolik zbývá
dvě noci
dvě noci a jedna rána
Proč, duše moje rozervaná?

_ _ _ (17): 2. 1. 2018, 3.42
Proč ztrácí se lidé a kam ztrácí se jim sny?
Kam ztrácí se život z očí spící princezny?
Kdy dojdou princové, když chuť mám na polibky?
To neví, že jsem nejhezčí, chtěj snad jen pipky?

Tolik mám otázek, asi blbnu z čekání
na prince, ženicha, na bytí mladou paní.
Proč ještě nepřišel, na vzhledu nezáleží
stačil by nějakej s přeplněnou šrajtoflí

Všechno je na draka, už čekám snad hodiny,
bude ten, co první vkročí, z dobré rodiny?
Oblečen do saka, jak chceme my brunetky,
a s autem, to brzy značí pevné bradavky

Tolik mám otázek, asi blbnu z čekání
na prince, ženicha, na bytí mladou paní.
Proč ještě nepřišel, na vzhledu nezáleží
stačil by nějakej s přeplněnou šrajtoflí

Ne, v tomhle století už došly i princezny
dneska už prostě nestačí jenom jediný
chudák co naletí na ženský mucholapky
těším se jak hlavu strčím jim do oprátky!

Tolik mám otázek, asi blbnu z čekání
na prince, ženichy, na bytí mladou paní.
Proč ještě nepřišli, na vzhledu nezáleží
stačí mi bohatě s přeplněnou šrajtoflí

Ještě svítí slunce nad Evropou: 7. 1. 2018, 4.25

Hlavně se nerozbreč: 11. 1., 2.30
Uteč, dokud je čas!
Hlavně rychle, prosím
Ne, u mě nechceš být
do srdce zavřená

Je tam tma a zima
a jehly v jehličí –
to tě brzo zničí
už tak jsi dost bledá

Byla by tě škoda
Jsi přece poslední
kdo roh jednorožčí
k obloze pozvedá

Slova neslova: 16. 1., 1.56

Boty: 27. 1., 2.05
Jdou boty pod kapucou
někdy se to stává
Kam ale zrovna teď jdou
kam pravá, kam levá?

Jdou boty, jdou i v mrazu
jdou v hustém sněžení
Kdo jejich však procházku
kdo jen ji ocení?

Po hlavách drsně šlapou
kočičích i dětských
a jistě i do vás chcou
si kopnout, vážení

Já znám je, neb jsou moje
touží jen po krvi
Kdo přijde, nechá dojem
buď první třeba ty!

Buď první, nech se kopnout
já radost budu mít
Jdou boty, jdou za tebou
nech je dlouho jít

Veskrze romantická: 27. 1., 3.59
Ambiciózní: 3. 2., 1.27
Bez nervů: 6. 2., 2.52
Ještě, lásko: 26. 2., 23.45

_ _ _ (18): 4. 3., 1.12
Mám jedno přání jen
mít hluboký bazén
protože dobrý je
na utopení

A ještě jeden sen
chci oprátku v lese
ta zase dobrá je
na oběšení

Jo, trochu blázen jsem
tak fanynky kde jste?
No pojďte všechny sem
na zavolání

Oui, mesdames, je vous aime
přejeďte mě vozem
to přímo skvělé je
pro pobavení

Všichni chceme...: 6. 3., 3.31
Nádherné místo k žití: 30. 4., 2.03
Bohužel: 2. 5., 2.54

_ _ _ (19): 30. 5., 3.09
Plakala zubařka v ordinaci
chtěla však nebude mít už práci
Pacient nepřišel příliš se bojí
sám hořce lituje zuby ho bolí

Tvý oči zelený: 2. 6., 3.10
Za řekou v domově: 9. 6., 3.45
Nádraží: 13. 6., 2.59
Pastelkami proti stresu: 21. 6., 2.11
Ještě jednou: 25. 6., 1.11
Kdo ví: 11. 7., 2.00

Leslie: 12. 7., 5.20
k přečtení tady :-)

Hlavo: 28. 7., 22.36
Jako každý ráno: 2. 8., 6.13
Od rozhlasu: 6. 8., 1.49
Možná to tu čteš: 16. 8., 3.00
Jičínská: 13. 9., 4.04

Píp: 7. 11., 2.22
Popadaly dílky domina
rozlilo se víno
kde jiný dezert vybírá
ty jíš jen hrušku shnilou

I hořká je hruška, nedobrá
sic pozřít tak dá se
těžko však myslet na ty dva
jak sadem běží prase

Podupalo plody, ničema
vhodný by byl odstřel
Jack jistě stavět začíná
pro rychlou svatbu kostel

Moc už z nich nezbylo: 12. 11., 12.50

Za peníze: 8. 12., 2.00
Proč tolik lidí straší v Praze
a zvlášť na Strašnický?
Na Polívku za peníze
snad můžou do Brna

Nasednou do metra
vystoupěj ve Vídni
když budou šikovný
divadel je tam dost

Nebuďte neskromný
strašidla strašnický
za peníze na polívku
proč žebrat pro radost

Pro kočku: 15. 12., 14.17

Do pekla: 19. 12., 2.37
V uších už zase mi píská
Obvykle konec
Teď zní to po koledách
Možná
Radši
Vyblít jenom hezký slova
Mozkem zatřást
V tý královský atmosféře
Ať zas nejsem bez večeře
Dneska
Tanči
Tanči, noc bude magická
Brzo Vánoce
Co jednou sníš, to máš
Znova však víc si vychutnáš
Ne, že se z toho poděláš!
Notak!
Kam ty kráčíš?

Za šedší svět II: 23. 12., 3.59 - pře/dopracováno do Netrap se
Netrap se: 30. 12., 9.20
Řekni proč, měsíčku: 2. 1. 2019, 12.38
Možná: 4. 1., 5.21