Prvního března

Prvního března byl krásný večer, zima se táhla do široka, i jedna malá myška na cestu domů se vydala. Po cestě však přepadl ji pocit, že něco špatně je, že jí srdce táhne jinam, že je tam nějaká naděje. Zaklepala tedy tiše na boudičku pejskovi a zeptala se vlídně, zda místo pro ni uvolní. Pejsek chudák neměl šanci, myšičku snad odmítnout, hned ji k sobě pozval k tanci a postýlku obhlídnout. Společně si olízali všechny tlapky navzájem, u krbu se přitulili, peřinkou se zakryli a brzo bylo nad ránem. Večer i ráno pejsek zlobil, myška za to vůbec nemůže, to on ji svedl, to on ji mokřil a ona pak už jen ležela bez vůle.

Ráno ještě nenastalo, večer dlouhý byl, pejsek s myškou dováděli, že nestíhal ani jejich stín. Myška pejska ráda svádí, hraje jeho hry, myška se pak cítí svěží, i když venku klidně sněží, myška se pak cítí fajn, i když očka probdělá ji pálí a únava ji práci stínem halí. Myška nemůže se soustředit a chybí jí její pejsek, chtěla by mu zase packy olízat, oči zulíbat a krk pokousat, jak má to pejsek tak moc rád.

Večer už se zase blíží a myška nahoru shlíží, chtěla by svého pejska v sobě zase mít, chtěla by hrozně zase potulit, nemůže si pomoct, to věřte jí, ona se snažila, snažila se odejít. Nemůže si pomoct, to kouzelná je moc, co přivede myšku za pejskem každou noc …