Achillovy paty licencí Creative Commons

Předem prohlašuji, že nejsem právník a následující článek je tvořen pouze mými spekulacemi. Uvítám jejich uvedení na pravou míru od poučenějších a neposkytuji na ně žádné záruky, kromě těch, které jsou vyžadovány zákonem nebo pravidly serveru PSANCI.cz.

Množství děl poskytovaných veřejnosti pod podmínkami některé z licencí Creative Commons (dále jen „CC“) roste, jejich využití však není takové, jaké by mohlo být, protože naráží na nečekané právní překážky. Zatímco Linux, založený na stejných principech, prosperuje a řada firem úspěšně vydělává na jeho komerčních distribucích a poskytování servisu k nim, texty, obrázky (a možná i hudba) jsou opomíjeny a nakladatelé si raději koupí fotografii z tzv. fotobanky, než aby si ji stáhli z internetu od autora, který jim ji nabízí zdarma. A bohužel k tomu mají svoje důvody.

Hlavní slabiny, které „porážejí“ možnosti poskytnuté licencemi ze souboru CC, jsou následující:

(1) Licence se vztahuje jen na obsah, jehož autorem je poskytovatel licence.

(2) Poskytovatel explicitně odmítá poskytnout záruku, že poskytnuté dílo neporušuje autorská práva třetích osob.

(3) Licence se vztahuje jen na autorské právo a práva blízce příbuzná.

(4) Licence je nesublicencovatelná; každý autor poskytuje licenci ke svému obsahu jednotlivě pod původními licenčními podmínkami, a to i v případě, že bylo jeho dílo upraveno a zařazeno do díla distribuovaného podle jiných licenčních podmínek.

Z těchto skutečností plyne několik zásadních překážek v používání takových děl a děl od nich odvozených v praxi. Může se třeba stát, že někdo má svoje nekomerční osobní stránky, tak na nich použije obrázek nebo melodii, jejichž autor dovoluje jejich použití pro nekomerční účely zdarma a bez uvedení autora. A o pár let později už si ani nevzpomenou, že obrázek není „jejich“, a stránky označí jako uvolněné pod CC BY-SA. Jiný uživatel si pak jejich stránky prohlíží a říká si, že ten obrázek je opravdu hezký, tak ho vytiskne na pohlednice a jako autora tam jmenuje tvůrce onoho webu. A pak začne pohlednice prodávat a diví se, když mu přijde žaloba od skutečného autora dané fotografie. A kupodivu je viníkem jen prodejce, protože podle bodu (1) se licence CC BY-SA na danou fotografii nevztahovala a podle bodu (2) není tvůrce webových stránek vůči jejich uživatelům za nic zodpovědný – on totiž podmínky, za kterých mu byl kdysi obrázek poskytnut, neporušil; protože obrázek nadále používá jen na nekomerční webové stránce.

Dalším příkladem může být situace, kdy dojde k soudnímu sporu o určení autorství. Uživatel obsahu převzatého podle CC licence pak musí např. dokázat, že skutečným autorem použité fotografie je jakýsi XYZ95, kterého v životě neviděl, nemá na něj žádný kontakt a webová stránka, ze které obrázek stáhl, už dávno neexistuje. V takovém sporu by mohl snadno vyhrát falešný autor i se zfalšovanými důkazy a z dobrosrdečného uživatele, který jednal v dobré víře, vysoudit vysoké odškodné...

Dalším problémem je nekompatibilita podmínek licencí CC s podmínkami různých webhostingů, sociálních sítí a podobných služeb. V jejich podmínkách se mnohdy dočtete, buď, že vám dovolují nahrávat jen obsah jehož jste jediným autorem, nebo že jim nahráním obsahu udělujete licenci (lhostejně k čemu – licenci k obsahu převzatému podle licence CC nikomu udělit nemůžete, protože tu uděluje přímo původní autor); nebo že jim dovolujete využití ke komerční účelům bez dalších podmínek. To také nesmíte, protože i CC BY obsahuje podmínku, že na obsah nesmíte nasadit tzv. „účinné technické prostředky“, takže pokud provozovatel nahraný obsah umístí na stránku, která bude chráněná nějakou formou DRM, porušuje licenční podmínky a zodpovědný je za to zpravidla uživatel, který mu obsah za těchto podmínek poskytl.

Další problémy spočívají v tom, že různé sociální sítě většinou neposkytují oddělený prostor k připojení copyrightových informací, takže musíte uvedení autora (Attribution) uvádět přímo do nahráváného obsahu, což nepůsobí příliš esteticky dobře. Dokonce i stránky jako Flickr, které podporují uvolňování autorského obsahu pod CC licencemi, se ukazují jako nevhodné k nahrávání remixů a koláží, které by vyžadovaly uvedení více autorů... (Mimochodem, podmínky Flickru jsou tak dlouhé a složité, že jsem je ani po pětačtyřiceti minutách čtení úplně nepochopil/a.)

Hlavním důvodem, proč komeční nakladatelé odmítají fotografie získané díky licenci CC je však bod (3). Jak vysvětluje článek Fotky bez model a property release, fotografie bez souhlasu fotografované osoby jsou neprodejné a za jejich použití (i nekomerční) hrozí žaloba. Přitom málokterá fotografie poskytnutá pod CC licencí má k sobě i souhlas fotografované osoby... Řekl/a bych, že asi skoro žádná. Takový souhlas by byl navíc odvolatelný.

Obecným problémem je, že neexistuje žádný způsob, jak by někdo mohl určit, zda je nějaký text, hudba či obrázek chráněný něčím autorským právem. V praxi se to řeší podepisováním prohlášení, poskytováním smluvních záruk apod. CC licence tento postup obchází, takže pokud bude někdo opravdu chtít vaše dílo komerčně použít, téměř jistě bude poskytnutou licenci ignorovat a vyžadovat po vás (resp. autorovi) podpis jeho vlastních licenčních podmínek. Některé uživatele tato absurdita štve (viz např. článek o filmu Sita Sings the Blues), jiným může naopak umožnit pobírat honorář za prodej knihy, ke které se práva na honorář zřekli (což je také jedno z ustanovení CC licencí).

Využili byste po přečtení tohoto článku tvůrčím způsobem text poskytnutý autorem pod licencí CC BY? Resp. má dle vašeho názoru pro mě jako pro autora praktický smysl za takových podmínek text díla poskytovat?

Také by mě zajímal váš názor na používání CC obsahu v amatérské literární tvorbě (např. k navazování na jiné autory či vytváření textových koláží z jejich děl).