Inspirováno tím, co jsem tu v rychlém sledu četl a tak nějak i vlastními probuzenými vzpomínkami...
přidáno 06.11.2016
komentářů2
čteno1012(3)
Krápníky v srdci místo citu,
den prostý žhavých pohledů,
odešlas, konec lásky ritů,
nebe znám již jen z podhledu.

Proč stále vzhlížím k minulosti
pocitem marnosti ač jat,
prohřívám touhou staré kosti
a vše bych zpátky vrátil rád?

Nevstoupíš zas do stejné řeky!
Kdo řek to, nemiloval snad!,
nerozvášnil jej důlek měkký,
neuměl Lásku dát i brát.

Nepoznal, kterak voní touha,
co zmůže její prstoklad,
a že i něhy chvilka pouhá
ti pocit štěstí může dát!
přidáno 25.09.2017 - 02:52
PrimaDen: Možná ano! Ale ty kapky, z nichž je složena se podobně jako naše duše stále vracejí v neustálém koloběhu...:-)
přidáno 11.11.2016 - 08:06
ano...souhlasím...ono řeka přece nikdy není stejná.teče a teče pořád dál....☼

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč stále vzhlížím k minulosti? : trvalý odkaz

Následující deník autora : Plíživé smutno...
Předchozí deník autora : Tak už je veta po létu...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming