Věřím v zázrak

"Pořád věřím v zázrak. Věřím ve chvíli, kdy nám někdo objasní celou situaci jako velkou hru naší duše."
"Proč místo čekání nežiješ svůj život tak, abys byl opravdu šťastný?" praví Bůh a dodává: " Člověk prochází tím nejsložitějším poznáním ve svém životě. Poznáním svého bezvědomí, o kterém si vědomě myslel, že je pouze nevědomé."
"Prožil jsem několik vizí z minulosti i budoucnosti. Nikdy jsem však neprožil tolik, co prožívám v tuto chvíli."
Všechny své prožitky stavu ducha i mysli bych vyměnil za jediný skutečně upřímný úsměv od člověka, který stojí předemnou a je si vědom mé přítomnosti tak, jako vnímám já svou časoprostorovou nezávislost na jednotlivých světech duší.
"Ve výškách svého nitra častokrát nalezneš, kolikrát jsi musel spadnout zpět na zem, abys poznal místo své duše."
"Mám strach, že všechny moje myšlenky jsou skutečnost."
Můj největší strach duše je poznání své nedokonalosti jako svou lidskou charakterní vlastnost, bez které bych nyní nedokázal pozvednout svou mysl na úroveň přijetí sebe sama a svých chyb.
"Kdybych měl jedno přání, přál bych si nemyslet."
Má vlastní myšlenka by nedokázala nabídnout našemu světu tolik, co bolesti jednotlivých živých tvorů k probuzení se do vlastního niterního Světla světa a následnému splnění všech přání myslí.
"Hledal jsem svou duši ve světle i v temnotě."
Prošel jsem zatemněním svého Světla, abych mohl objektivně potvrdit své domněnky, že jsem úplně vším, co kdy stvořila myšlenka živých buněk Vesmíru.
"Víra je přesvědčení mysli o nadřazenosti jednotlivých duší."
Kdo v jiné věří více než v sebe, ten vzývá božskou podstatu do duší nevědomých.
"Síla myšlenky je závislá pouze na čistotě úmyslu k jejímu naplnění."
Ty nejsilnější myšlenky stvoří skutečný vědomý život. Zbylé myšlenky stvoří pouze vlastní paralelní světy, založené na tvorbě sítí iluzí a vláken projekcí mysli k poznání jediné čistoty myšlenky.
"Jediná smrtelná nemoc hmotného těla je smíření se se skutečností o svém posledním nádechu k životu."
Nemocný je pouze ten, který nepřijímá své Světlo k uzdravení. Není žádných nemocí těl - jen nemocí spících duší.
"Cesta k vzestupu duše je cesta k objevení svého domova."
Vzestupují pouze ti, kdož stále přemýšlí ve starých vzorcích energií, kdy neustále hledají vysvětlení něčeho, co se nedá vysvětlit, avšak prožít během své evoluce duše.
Vzestoupivší žijí svůj život v nižší formě bytí - přijetím reality svého nového vědomí a ochutnávají poznání toho, co je již dávno ukotveno v jejich srdcích (vibracích duše) a užívají si svých nových prožitků.
"Pravda je pouze lež o pravdivosti lži."
Hranice mezi pravdou a lží je jako hranice mezi nebem a peklem. Nikdo neví, kde jsou hranice dvou světů, které se překrývají, aby lží nalezly pravdu a z pravdy stvořily lež - jako nebe a peklo.
"Ježíš nebo Satan? Jablka nebo hrušky?"
Kdo zvolí Ježíše, je satan. Kdo zvolí satana, je Ježíš. Kdo najde mezi těmito dvoumi bytostmi duality shodu, ten nežije v duálním světě, nýbrž se odprostil od velké hry projekce duší. Kdo přijme život jako vlastní svobodnou volbu své víry, ten se stává tím, kdo komunikuje s Bohem.
"Každá nedokonalost je odrazem boží dokonalosti."
"Kdybych byl dokonalý, nestal bych se hříchem," pravil Bůh.
Poté se inkarnoval do všech bytostí ve Vesmíru, aby ukázal, že je člověkem stejně tak, jako je člověk Bohem.
"Očista své duše je očistou boha."
Jsme odrazem Boha při pohledu na sebe samé do zrcadla.
V každém jednotlivém odrazu se skrývá osobní příběh duše, která se odráží v zrcadle za dozoru Boha při jeho zraku na sebe sama jako části příběhu Vesmírného života.
"Každý soudce je odsouzený svým vlastním svědomím."
Nikdo nemůže soudit váš život, neboť žije svůj vlastní příběh duše. Neexistuje žádná bytost ve Vesmíru, která by soudila váš život. Jediným nebeským soudem jsme my sami. Jen naše vlastní svědomí zná skutečný záměr jednotlivých činů a skutků v životě. A také jen my sami si určujeme svou další pouť duše.
"Osud je jen záminkou mysli k přijetí strachu ze svobody svého života."
Existuje předloha či šablona cesty duše. Nikoliv osud duše. Vesmírný život zná pouze bytí v přítomnu, kdy se vše odehrává ve stejný okamžik a od tohoto okamžiku přítomna se naplňuje zhmotněním ducha, mysli i těla budoucnost. Všichni mají svou budoucnost ve svých "přítomných rukou".
"Nejtěžší zkouškou mého putování duše je okamžik, kdy vše zapomenu, abych mohl prožívat hmotný život."
Přeji si být na okamžik člověkem, protože teprve poté mohu poznat lásku Boha, který se skrze svou oběť v čistotu stal tmou, aby poznal zpět své Světlo v novém rozměru bytí duality a následně našel svůj příběh v zrcadle Božím - plátně Vesmíru své myšlenky a duše v těle.
"Jediným zázrakem tohoto světa je srdce. S každým jeho tepem žije tento Vesmír."
Kdo nalezne sílu ve svém srdci, nalezne pochopení pro svůj život a následně začne svobodně žít svůj příběh.